aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
To bych se opakoval.
https://zpravy.idnes.cz/svedsko-vykastrovalo-lva-ze-znaku-sve-armady-fa5-/zpr_archiv.aspx?c=A071213_155505_zajimavosti_miz 😛
No, to by měli taky tomu lvovi oholit hřívu. Tu přece mají taky jen samci.
Ale je hezký, že heraldická zvířata bez genitálií bývala symbolem zrady. Jak vhodné pro armády zemí, paralyzovaných politickou korektností 😀
302 — A koukám, že Banga u toho preventivně bangoval diskusi. Snad by pro tyto případy šlo zavést termín prebangoval…
Totiž (abych nějak navázal na 3. odst. z 283)…: Lidé asi mají potřebu postavit se na některou ze stran zakořeněnu hlouběji, než by mysleli. Možná i hlouběji, než bych já myslel. Paradigma vyplývající z teorie zkurvenosti, tj. přístup vycházející z předpokladu, že je to nadobro pokaženo celé, jim jest jaksi vzdáleno, cizí, nesedí jim, jde proti jejich vrozeným instinktům…
Přitom např. zde https://www.reflex.cz/clanek/komentare/90221/jak-lobbista-rittig-porazi-statniho-zastupce-borgulu-chranence-lenky-bradacove.html je pro mne — a snad i pro ně — zhola nemyslitelné vybrat si tu sympatičtější (anebo aspoň méně škodlivou) stranu, nemožné říci, že jeden je lepší než druhý, Borgula než Rittig, Rittig než Borgula. Jenže zobecnit si to na celý systém, to se mi často jeví být nad jejich síly; jako kdyby existovala nějaká skleněná stěna, o kterou se vždy zarazí.
No jo Zpátečníku, u mně to celé znamená, že se buďto musím postavit na nějakou stranu, což je vzhledem k obecné zkurvenosti občas obtížné, nebo zaujmout pozici nezúčastněného pozorovatele, což je mi habituálně cizí, navíc ať dělám, co dělám, neúčastněný prostě nejsem. Pořád rozlišuji, nebo se alespoň pokouším, kdo i škodí více a kdo méně. Je mi jasné, že tím jsem účastníkem systému, ale nejsem si jist, zda v Praze lze být mimo systém. https://cz.depositphotos.com/146676141/stock-illustration-island-with-palm-tree.html
Potlesk pro Tomase Guttmanna! Jeho clanek na Psu je briliantni!
A je ti jasný, vzhledem k tomu, že podle teorie zkurvenosti, budeš – li zvolen do zastupitelstva, se staneš se tím, který škodí, protože nelze neškodit?
By mě zajímalo, jak si zdejší představují chod obecního zastupitelstva. Považují zastupitelé za obecné škůdce – podle komentářů ano. A kdo tedy má řídit obec? Nějak se mi vtírá – pro stromy nevidí les. :-)))))
Asi budu vyloučena z diskuze. Všeobecným hlasováním. 🙂
Bože, bože, co takhle si zachovat před těma volbama trochu nadhledu a nebrat všechno tak smrtelně vážně?
I když v Praze by byl ten pohled na zastupitele jako škůdce docela oprávněný.
A nebuď paranoidní, o tom, že by někdo měl být vyloučen z diskuse se tu nikdy nehlasovalo.
Opravdu?
Hlavně menší obce mají problém v tom, že tam sice žijí mj. schopní lidé, ti ale mají svoje firmy a aktivity většinou mimo obec, nebo pracují jinde – a často i mimo republiku. A na místní politiku zbývá tedy garnitura, která v ní vidí osobní zisk, nebo v lepším případě to sice myslí dobře, ale na nějaké zásadní změny nemá. A tak nakonec nově zvolený starosta ještě včera jezdil s traktorem a jako spolupracovníky si vybírá kamarády sobě rovné. Tady se zázraky čekat nedají. A ve velké politice jsou profesionálové, kteří zvládají technologii moci a lokální problémy jsou jim u zadele. Nejenže pružně mění názory, ale i politické strany. To je pro mne jednoznačný důkaz toho, že jim jde jen a jen o osobní prospěch a ten zahalují do vznešených řečiček. Jenže pak mně nezbývá než volit nové, nezprofanové tváře, které však volím vlastně proto, že o nich nic pořádného nevím.Připadám si jak ten Balámůpv osel,co chcípl hlady mezi dvěma stejnými otýpkami sena. Těžká rozhodnutí: Jít volit je pitomost a nejít také pitomost.
Ceterum autem censeo, že největší tragédií euroatlantické civilizace je všeobecné rovné volební právo. Nejméně 85 let už to plodí zmetky a furt se lidi ne a ne poučit.
(307) Jistěže je mi to jasné. Mnohem hůř bych se ovšem vyrovnával s myšlenkou, že všichni to dělají blbě, dokonce mne kdekdo furt k něčemu nutí, a já jen kibicuji, jak je všechno blbě. 😛
Ale zase bys neškodil 😀
(312) Než usnu, tak jen poznamenám, že těch nejmíň 85 let je pořád lepších, než ta staletí před tím. Ledaže bys měl záruku, že v každém převtělení budeš hradním nebo zámeckým pánem a občas ani to nezachránilo před zkrácením o hlavu. Náhodou propíchnuté vesničany či měšťany taky nikdo moc nepočítal.
A, dobré noci přeji.
Ad 315 – proč chodit do středověku? Optimálními se mi jeví volební systém republik a konstitučnich monarchií cca do roku 1920 – majetkový census + absence volebního práva státních zaměstnanců. Ten měl alespoň logiku – o rozdělování peněz rozhodovali jejich poskytovatelé, nikoli příjemci.
Že to všichni to dělají blbě, je základní axiom teorie zkurvenosti. 😀
No, možná by stačilo začít s tím, že by nemuseli mít volební právo vězni a příjemci dávek. U vězňů to nemá rologiku, protože proč by měli rozhodovat o dění ve společnosti lidí, kteří se dopustili protispolečenského jednání?
A u těch příjemců dávek jakbysmet, protože proč by mělo rozhodovat o dění ve společnosti lidi,kteří se nedokážou postarat ani sami o sebe?
305 — Pořád rozlišuji, nebo se alespoň pokouším, kdo i škodí více a kdo méně. — Jenže, AeroKarle, holt myslím nezbývá, než brát v úvahu, že zkurvenost systému taky mohla dosáhnout nové úrovně a kvality, takže mohl vzniknout (a leckdy též vznikl) nový fenomén: (1) výslovná shoda, (2) tichá dohoda nebo aspoň (3) de facto symbiosa obou těch stran, z nichž se teď (IMHO marně) pokoušíš identifikovat tu škodlivější.
Příklad: Borgula potřebuje Rittiga, jeho pronásledování totiž je lukrativní job, jímž se může léta pohodlně živit i přes nulové výsledky, neb marné úsilí může donekonečna zdůvodňovat Rittigovou zjevnou společenskou nebezpečností; jinak by se leda mohl v rudém taláru rozvášňovat nad ničemností drbana, který ukradl pět metrů okapového svodu, a to by ho asi nebavilo, nehledě k tomu, že by za to (v důsledcích, systémově) dostával jen pár korun, podobně jako kdysi státní návladní za první republiky. A zároveň Rittig potřebuje Borgulu, uzavírá totiž přístup do oboru pro Rittigovu konkurenci; bez Borgulů by „lobbistu“ mohl dělat každej, zatímco s nimi jedině Rittigové, kteří v tom uměj chodit, majíce přes 30 let praxe.
Co s tím? Budeš-li se snažit najít z těchhle dvou toho lepšího, systém (tj. tu shodu či symbiosu) myslím jedině posiluješ. Druhá možnost by byla, připustit si, že systém je vystavěn na korupci, podobně jako je náš život vystavěn na metabolismu bílkovin, a nemá smysl proti tomu brojit (stejně jako nemá smysl pro naše vlastní těla požadovat náhradu uhlíku křemíkem); podnikatelé potřebují politiky, politici podnikatele, a (o stupínek dále) obojí potřebují lobbisty, kteří vzájemnou korupci efektivně a elegantně zmanažují. U toho však nemusím být, na to nemám žaludek. (To už jsem spíše mohl před 35 lety vstoupit do KSČ.)
A třetí možnost by byla zavřít oba (Borgulu za jeho podíl na puči Ištvan-Šlachta) a nechat shnít ve společné cele. V takovém výsledku bych nespatřoval nespatřoval problém; problém je (až) v metodách, jimiž by se toho dalo dosáhnout. Ty vždy v historii bývaly dost nevábné, s krajně riskantními a zhusta neblahými důsledky. Aby takovéto důsledky byly co možná minimalizovány, je dle mého pošetilého názoru třeba dlouhodobě aplikovat určité předběžné kroky. K nim patří snaha jednak se od systému a jeho establishmentu co nejvíce oddělit, jednak porozumět jeho mechanismům a co nejplastičtěji vykreslit jeho dokonalou nelegitimitu a zkurvenost.
Navíc Rittigové nejsou žádní blbci (nevím jak Borgulové, aspoň příslušné instinkty však jistě mají). Kdyby (prozatím ovšem čistě hypoteticky) procesy zmíněné v předminulé větě nějak významněji pokročily, sami bystře pochopí, že než lucerna nebo Mimořádný lidový soud je pro ně mnohem lepší tiše se odklidit do ústraní, i za tu cenu, že kontroly nad většinou majetku se vzdají.
— — —
P.S. A příklad byl ovšem jen příklad. Je třeba vidět, že na vztazích typu Rittig-Borgula je systém vystavěn celý; strukturálně viděno, existují ve všech jeho oblastech a sférách, lišíce se jen mírou své nežádoucnosti.
Ehm, „nespatřoval“ by více než stačilo jen jednou. Vůbec je zajímavé, jak takovouto (typickou) chybu člověk může nevidět; ani když to datluje, ani když po sobě čte…
Dobré ráno vespolek,
zde vyjádření odborníka z CEVRO Institutu (soukromá VŠ založená ODS, ve správní radě Langer a Chrenek)
https://eurozpravy.cz/domaci/zivot/236171-poprava-novicokem-strasidelne-pusobive-rika-expert-proc-putinovym-katum-utok-nevysel/
S dovolením ještě zpět k 283 (pod čarou): http://neviditelnypes.lidovky.cz/rucnik-v-ringu-0p3-/p_cirkus.aspx?c=A181002_204201_p_cirkus_nef
Musím říci, že Neff mě docela překvapil; nečekal bych, že dokáže vyslovit tak jasný názor (nejen na další selhání anoňů, ale také na ČT a Štěpánka). Ovšem pozdě.
Dobré zas ráno… Ten odborník z CEVRO Institutu tomu ještě věří, nebo předstírá, že věří? IMHO, věřit té šaškárně může jen mentálně retardovaný jedinec někde na úrovni imbecility – ergo, ideální kandidát do CEVRO institutu…
(316) To se ti Foundry tak jeví teď. Tehdejší uživatel= systémů tak spokojeni nebyli, pořád vymýšleli, jak to „vylepšit“. Já vycházím z toho, že lidi jsou čím dál, tím stejní a jejich neplechy se střídají, vynořují se nové, mizí některé staré a celkově jde (není-li zrovna válka nebo tak něco) o to, zda je sklenice poloplná nebo poloprázdná.
(319) Asi jo, Zpátečníku, jenže když nic nedělám (já toho tedy nedělám moc, tak akorát trocha snahy), tak mám nepříjemný pocit, že vše nechávám na jiných. Pak bych ovšem neměl komentovat výsledky jejich konání. No a to mi nějak nedá, nekomentovat a nedělat nic.
(322) Je zajímavé, jak se některá slova stanou módními – třeba slovo „štvanice“.
Dobré ráno,
ehm…
„A to právě mátlo všechny, kteří si dovedli zhruba spočítat smrtelnou dávku. I jedna malá kapička zabijí.
Jak tedy bylo možné, že se Rusům poprava nepovedla?
Použít jed v lahvičce od parfému dcery bylo strašidelně působivé a vyžadující předchozí pečlivé testování. Rusové museli spočítat koncentraci jedu tak, aby po nanesení parfému na krk dcery pana Skripala byla látka uvolňována postupně a přesáhla smrtící koncentraci pouze v bezprostředním okolí bez proudění vzduchu tak, aby nebyly ohroženy ostatní osoby.
Zdroj: https://eurozpravy.cz/domaci/zivot/236171-poprava-novicokem-strasidelne-pusobive-rika-expert-proc-putinovym-katum-utok-nevysel/
1 – jestli jen malá kapička zabíjí, jak to, že skripalovi přežili? Krom toho ženská tu kapičku nanáší obvykle na víc míst těla a dále by musela být Skripalova dcera postižena podstatně víc než její otec, protože ona by byla s látkou v kontaktu přímo, zatímco on by byl zasažen leda tím, co se odpařilo.
2 – k čemu je přesné a pečlivé testování, když nemohou ovlivnit, jaké množství parfému a kam si oběť nanese?
3 – a k tomu parfému přišla skripalova dcera jak? Koupila by si ho snad v parfumerii? Nebo jí ho darovala kouzelná babička, že když si ho annese tehdy a tehdy tam a tam, tak se jí spní tři pří’ání?
4 – ženský leckdy mívají parfémů více – a rusky si potrpí na výrazné parfémy a kosmetiku, to je o nich známo, takže to je dost pravděpodobné. A je otázka, jak by mohli vrahové zařídit, aby oběť použila v pravou chvíli ten správný parfém
To snad už jen testují, co jim kdo sežere i s navijákem….
“ Pak bych ovšem neměl komentovat výsledky jejich konání. “
jinými slovy, Karle, tím říkáš, že vobčan nemá právo komentovat kroky politika, protože občan, který se neangažuje v politice „nedělá nic“ zatímco zvolený politik se „snaží dělat aspoň něco“.
Problém je, že politik, který není ochoten naslouchat „kibicování“, jaksi nemá šanci si zajistit zpětnou vazbu od občanů a to je první, s čím by měl politik pracovat.
Ostatně česká politika je tam kde je, protože vztah mezi stranami a voliči je psotaven na principu fanklubu – co objekt fandění činí, dobře činí.
A k vaší kampani:
Svobodní dnes nejsou neznámou stranou. Je to strana, která je známá jako pidistrana v čele s nepříliš úspěšným předsedou, který místo vzestupu od komunální politiky praktikuje sestup – od EUparlamentu, kde se moc nepředvedl, k národnímu parlamentu, kde se moc nepředvedl, mám dojem, že taky koketoval se senátem. Tak ji vnímá běžnej volič.
VY máte kandidátku dlouhou jak tejden před vejplatou, volič si nutně položí otázku, kde jste tolik lidí nabrali, jetsli jste snad napsali i svoje tety a strýce z druhýho kolena.
Ale přitom Mach se sice culí z kandelábrů, já míjím aspoň pět takových plakátů cestou do práce a o ostatních ani ‚tuk, dokonce ani na stránkách volič nic o jiných kandidátech nic nenajde. Prostě to vypadá jako když nemáte Praze 5 nic nabídnout, všichni, celá ta sestava na kandidátce jsou jen stafáž vašeho nepříliš úspěšnýho předsedu, který se sice na plakátu tváří jako kluk jak cumel, ale jinak tam má jen nic neříkající fráze.
Přitom nemáte ten program zase tak špatnej. Ale to by se k němu musel volič normálně dostat. Jenže vy nenabízíte program, vy nabízíte akorát Macha a pár frází. A promiň to už je zboží nejen s prošlou záruční lhůtou, ale už i poněkud zasmrádlý.
No. A teď mi můžeš zase povýšeně sdělit, že jen kibicuju a nic nedělám, zatímco Ty se snažíš a proto nemám právo komentovat a říkat vám, že něco děláte blbě.
Protože vy jste nepoučitelní a dávat vám nějakou zpětnou vazbu je marný, marný, marný a ještě jednou marný.
Doufám aspoň, že plakáty,kde se mach culí nad nápisem „za čistotu na praze 5“ nebudou viset na těch kandelábrech opršelý a orvaný ještě půl roku po volbách….
(326) To je můj čistě osobní pocit. Pravda, zde trochu zesílil.
No,tak to se dá taky přeložit, jako že volič je od toho, aby vám to tam hodil a jinak má držet hubu a krok. Zajímavý postoj v souvislosti s tím, že zároveň podle Tebe je problém především ve voličích.
Vy to prostě děláte dobře a byli byste ti nejlepší, ale ti blbí voliči vám to kazí…
Přeložit si zajisté může kdo chce a jak chce.
Dostal jsem se k odemčenému článku https://archiv.ihned.cz/c7-66266500-p3tna-a8872c8c17cb834.
Popis fungování fackoknihy je pro mne velmi zajímavé. Snažím se projevovat minimálně, občas nějaký vtípek, jen výjimečně něco mírně nahnědle bahnitého. Ovšem v přátelích mám lidi z celého spektra, to sluníčkové hlavně pár exkolegyň a exkolegů (vč. jedné senátorky).
Stále mi ten jejich algoritmus nabízí z politické reklamy piráty, zelené, socialisty, komunisty… ani jednou nikoho z opačné strany. Teď marně dumám, jestli je to špatným algoritmem, špatným vyhodnocením mého profilu nebo tím, že okamurovci a spol. jsou škrti a nechtí cálovat Cukroušovi za reklamu.
Je to marný, je to marný, je to marný……
Proč vlastně do tej politiky lezeš, když tě nezajímá, co od politiků obvykle občané chtějí?
Mimochodem, podle Tvé logiky bys taky neměl reklamovat špatný výrobek, když ho sám neumíš vyrobit.
325 Kolikátá už je to britská verze? Restaurace, nákupní centrum, park, taxi, klika od dveří, byt. Stopy v zavazadle Skripalové. Rozpatláno po celém Salisbury. Rozsáhlé dekontaminační akce, vytrhávání dlažby…
Podle poslední verze v lahvičce parfému Skripalové. Putinovi agenti přiletěli do Londýna, odjeli do Salisbury, vnikli do bytu, Skripalové vyměnili lahvičku s parfémem, měli nějak zjištěno, jaký a v jaké lahvičce používá. Rozpatlali novičok po bytě, tak že nepřežila tam chovaná havěť a kočka skončila v tak zbědovaném stavu, že musela být humanitárně utracena. Pak novičokem napatlali kliku dveří a nakonec ho pšoukli na Skripalovy na procházce… To by nevymyslel ani Bean.
Co v úvahu vzít možnost, že oba agenti, podle ksichtu na první pohled nevypadající na turisty obdivující katedrály, s Skripalovými se setkali na tajné schůzce, na kterou Skripalovi dorazili s vypnutými mobily aby nebyli lokalizování. Pak Skripalovi pokračovali ve svém programu. Přitom došlo k jejich otravě.
Jak vysvětlit stopy novičoku v zavazadle Skripalové? Jak k lahvičce přišla? Dostala ji na schůzce ji agentů jako dárek? Jenže to by nevysvětlovalo kontaminaci kliky a bytu. Přivezla tu látku z Ruska? Proč? Byla lahvička vyměněna už tam? Nebo cestou? Kým? Co to bylo za lahvičku? Parfém, parfémová voda… S rozprašovačem nebo bez? Záměna lahvičky v zavazadle při letecké přepravě? Kdo věděl, jaký parfém v jaké lahvičce používá aby provedl záměnu? Nebo vpravení látky do lahvičky? To by byla nebezpečná akce, zvlášť vpravení do lahvičky s rozprašovačem. Otrava dvou vybíračů popelnic svědčí o látce v celém obsahu lahvičky, nejen ve výstupní části spreje. Jak se látka dostala do celé lahvičky? Manipulace mimo laboratoř by byla obtížná a nebezpečná. Kde je lahvička? Jaké je chemické složení látky? Je to látka ze skupiny „novičok“? Jak je stabilní a v jakém prostředí? Jestliže podle posledních dvou obětí obsah lahvičky nevoněl, látka nebyla vpravena do parfému, ale byla naplněna do čisté lahvičky. Proč Skripalová nevypověděla, že „parfém“, který použila, nevoněl? Jestliže postříkala sebe, jak došlo k otravě jejího otce? Co opravdu vypověděla? Kde se oba nacházejí? Proč Skripalová při rozhovoru s příbuznou v Rusku neprojevuje žádné obavy z Ruska? Proč na rozdíl od jiných, jsou tyto informace utajovány? Kdo a proč chtěl Skripalovy zabít? Chtěl je opravdu zabít? Pokud ano, proč takhle komplikovaně a hloupě? Jestliže takhle komplikovaně a hloupě, ke komu měly vést stopy? Proč britská strana předkládá tolik rozporných verzí příběhu?
Až by se chtělo říci „Je to prosté, milý Watsone.“
Skutečný příběh, tak jak to bývá, byl nekomplikovaný. Mně až tak nevadí, když mi někdo lže. U tajné služby je to obvyklé. Lež je standardní modus operandi. Mě uráží když lže tak mizerně.
(332) Ale mně to zajímá. Dokonce jsem na to téma něco začal i zde, ale po mírně dětinské reakci jsem toho zase nechal.
Podle mé logiky ne, snad podle tvé.
(333) Jo Schumi, to vše je nutný následek demokratického přístupu k informacím. Když byly tajné služby tak tajné, že se ani nevědělo, že existují, případně ještě tehdy, když se alespoň nevědělo, kdo jim velí, probíhaly podobné záležitosti potichu. Teď jde o veřejné mínění, tak holt součástí akcí a reakcí je i masáž veřejnosti – více John le Carré.
Na druhou stranu, na schůzku v takovéhle věci, je hrubou chybou poslat ksichty na hrubou práci jak z Pulp fiction. Tohle nevypadá na FSB, ale na GRU a navíc na nějakého debila tam. Tohle není prostředí Afghanistán či Sýrie. Asi doma padají hlavy. A nebo, co když byl zájem vyvolat sankce kvůli vnitřním poměrům a boji o moc?
Pak je otázka tak úžasné spolupráce britské strany. Můžeme splétat úžasný komplikovaný příběh, který jednou bude sepsán či natočen. Škoda, že už nežije Tom Clancy.
Jenže, skutečné příběhy bývají nekomplikované.
MaYdo ad 325 – dnešní čeští, natož angličtí(!) experti si prostě nedovedou ani představit, že v té lahvičce parfému žádný novičok nebyl, ale byly to jen originální „Živé květy“ přímo z Ruska… 😀 😀
To by pak následky odpovídaly
– dcera lehce přežila protože má vybudovanou imunitu,
– otec životem v Anglii tu imunitu skoro ztratil
– a ti dva angličtí bezdomovci ji holt nikdy neměli, ani mít nemohli, takže když si čichli, jak to voní, bylo hotovo!
Trochu mi vadí, že ten expert nevysvětlil ten novičok na klice od domu druhý den a v hotelovém pokoji ještě po měsíci.I ty živé květy po měsíci vyčáchnou! 😉
U nás se říká: Když už stoupneš do hovna, stůj klidně, protože čím více se vrtíš, tím více to smrdí.:-D 😀
334 Karle, nepochybně, že adresátem těch blábolů je veřejnost. Především britská. Zaráží mě že s předpokladem, že tak prostoduchá.
Připadá mi, že i z tajných služeb se vytrácí „jemné intelektuální umění“.
Samozřejmě, že tajná, ne „tajná“, není veřejnosti, a nejen veřejnosti známá. Jenže je „demokracie“. V praxi je to ošetřeno například tak, že „tajná“ je jen fasádou, za kterou, pro speciální případy je ve struktuře nějaké nenápadné začleněné oddělení, které je tou pravou tajnou službou.
“ Dokonce jsem na to téma něco začal i zde, ale po mírně dětinské reakci “
No, prostě ta reakce nebyla podle Tvých představ. To uznávám, že je šlendrián, když ta svoloč voličská se nechová tak, jak by si kandidáti na politiku představovali. 😀
Aneb tvoje nepoučitelnost je obdivuhodná. Co mach činí dobře činí, dvě nohy dobré, čtyři lepší.
336 Šumaváku, podle téhle logiky, na druhou stranu, by to mohlo být mediálně ideologické očkování při případ zjevení pravdivé verze toho příběhu, aby se ztratila mezi dezinformacemi, aby jí publikum nevěřilo a nakonec z toho všeho utahané skončilo míněním, že ať tak či tak, Putin a Rusko je lump. Přinejmenším od Krymských válek, a že ať v právu či neprávu, je to moje impérium, tedy co z něj zbylo, moje vlast.
Schumi,
v případě Skripalových je asi základní premisa „lžou všichni“, případně mé oblíbené „The Truth is out there“.
A taky mi vadí, jak blbě lže ta potenciálně „naše“ strana. A vrtá mi hlavou, proč neukážou Skripala. A asi mi nejvíc pravděpodobná přijde hypotéza, že Skripal něco čórnul v Porton Downu, a místo předání (kterým by si koupil cestu zpátky do Ruska) to podělal… takže se MI5, CI5 i Sherlockové 😉 můžou zjevit, jak tu krádež zakamuflovat.
Karle, ke straně, za kterou ucházíš, a nejen k té straně, postrádám obecný reálný civilizační program způsobilý oslovit většinové publikum. Ano, v lecčem bývám naivní.
340 Matzurko, ano, i to je možná verze. Třeba měl nějaký byznys s těma dvěma. Nebo jejich prostřednictvím. Něco nevyšlo. Akorát proč právě s nimi. Kdyby to byla „oficiální“ akce, na předávku se takoví nevysílají. To se dělá jinak a s jinými typy. Ledaže to bylo narychlo a byl předpoklad, že bude třeba i hrubá práce.
Ta potenciálně „naše“ strana je která? Z mého pohledu naší stranou jsem já. „Naše“ „tajné“ služby mlčí. To je dobře. To nejmenší co tajná služba rozumného může dělat, je mlčet.
Je to úžasně zajímavá hra. Při které občas jde i o život. To ji dělá přitažlivější. Nehrají ji lidi, kteří počítají kdy budou mít padla.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-zidovska-afd-044-/p_zahranici.aspx?c=A181002_151132_p_zahranici_wag
Dobrý den. „Kdo více dává, než sám má, je málo lepší zloděje“. Myslím, že to platí i pro politiky.
[340] Heslo TRUSTNO1
Mno, nejvýstižněji to IMHO pojednal Schumi – lidi holt lžou, podváděj a vymejšlej pohádky. Na to si člověk zvykne. Ale nesmí to urážet, nesměj předpokládat, že jim člověk skousne jakejkoli blábol a hovadinu… Viz V+W – Píseň strašlivá o Golemovi… „podle druhé nejdřív se rozmočil, namočil se a pak tam skočil…“
Honzo,
ano, na dveřích kanclíku mám plakát s létajícím talířem a nápisem „I want to belive“.
Hmm, tričko s nápisem „Goverment denies knowledge“ by už mohlo být bráno jako proti státní i u nás, žejo ?
[346] Mulder z Budějc.
Kdepááák,
jenom fanoušek. A to ještě tak do páté série, pak to bylo na nic, a filmy ještě horší.
(338) Co mach činí dobře činí, dvě nohy dobré, čtyři lepší. vymlouvat ti to nebudu, jen podotýkám, že já napsal pravý opak. Aneb tvoje nepoučitelnost je vytrvalá.
(340) Už jsem četl hodně alternativních teorií, ale tahle vítězí! 😛
(341) Momentálně v té straně panuje jakési bezvládí a klasický svár mezi liberály a těmi, kdo by se rádi svezli na protiimigrantských vášních. Ten byl vždy, ale teď nějak není osobnost, která by tomu dala trochu řád.
Klasický svár mezi liberály a těmi semitofily.
Skvělý Kříž.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-jak-resit-imigrantskou-krizi-fp3-/p_spolecnost.aspx?c=A181001_214015_p_spolecnost_wag