aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
(350) Jo, četl jsem a občas s tím pánem i pokecám. Obávám se ovšem, že to jeho dokonale liberální řešení je z mnoha důvodů nemožné.
AK: Proč? Někdo dělá, někdo kecá. Podle jeho řešení fungovat lze.
AK,
viiiď 🙂 ?
A na okraj, kdokoliv se rozhodne na komunální úrovni něco udělat, má můj obdiv a podporu. U nás to funguje dobře; máme sice jedinou kandidátní listinu, ale paní starostka – dříve ředitelka místní školky – nemá vyzyvatele, který by to dělal lépe. Posledně byly další dvě kandidátky, ale neuspěly. Lidi dali přednost výstavbě chodníků v celé obci před golfovým hřištěm… v Praze to asi bude fungovat jinak, tak držím palce.
“ Momentálně v té straně panuje jakési bezvládí a klasický svár mezi liberály a těmi, kdo by se rádi svezli na protiimigrantských vášních. Ten byl vždy, ale teď nějak není osobnost, která by tomu dala trochu řád.“
taže ten program, po které se tázal schumi, nemáte, protože jste rozhádaný. A co ti, co se chtějí přiživit na vítačských vášníchco se chtějí přiživit na vítačských vášních – viz nedávné prohlášení části svobodných? S těmi žádnej spor nemáte?
Mimochodem – jak dlouho už trvá to „momentálno“, po které trvá bezvládí a chybí osobnost?
A co si s tou liberálností versus protiimigrantskou vášní chcete počít v komunální politice? Mám dojem, že tenhle spor opravdu není příliš podstatný pro život na Praze 5.
Nickname, to nalezení bezpečného místa je v podstatě fikce. Prakticky všechna už jsou obsazena. S tím vývozem demokracie je to spíš taky fikce. Má tam spoustu správných postřehů, ale z nějakého toho konkrétního důvodu neproveditelných.
(354) Pes jitrničku sežral.
Tak zase na chvilku. Nejdříve dluhy:
Skimici, samotok je prý
angl. Free Runnen Juice
fr. Vin de Quite
něm. Frei Laufsaft
Omluv případné chyby, jak jsem dostal, přeposílám.
Add skauti: jakmile to šlo, uvrhnul jsem do této organizace oba potomky. Se střídavým úspěchem. Mladší byl okamžitě v pozici hrdiny, starší narušoval chod této organizace laxním přístupem k práci a fyzickým aktivitám, což by vcelku nevadilo, protože nebyl sám. Bohužel od rádců výše všichni nenáviděli novinky (rádci se však po chvíli s vervou přidali a kryli zločiny skautského kolektivu), které do skautu přinášel. Nejdříve prosadil mezi přítomnými hru Dračí doupě, a to se stoprocentním úspěchem. Když je vyhodili z klubovny, chodilo všech 15 ke mně do kanclu na podlahu. Následovaly tzv. kartičky, na kterých synek hodně vydělal. Své působení završil propagací airsoftu, takže místo skautského stejnokroje začali hoši chodit v německých maskáčích. Došlo to až tak daleko, že začal pro potřeby klubu před dovršením svých 15 dovážet zbraně a náhradní díly z Thaiwanu. Největší bitvy prý probíhaly v mé dvoupodlažní míchárně. Zvláště transportér pytlů byl populární. Když se zapnul a šikovně se do něj naskočilo, dotyčný vyjel do prvého patra připravený střílet. Hloupý otec následně objevené plastové kuličky v panice považoval za kukly nějakého brouka a dal je zkoumat. Nicméně léta běžela, hoši stárli, nicméně skautu zůstali věrní a tuším ještě předloni budovali za Aší kařždoroční skautský tábor, aby měli jejich nástupci kde trávit čas dovolených. Má to však ještě milou dohru. Hoši totiž táhnou dodnes spolu. Když měl mladší svatbu, přijeli kamarádi z dalších pěti klubů, takže krom rodiny tam bylo přes 90 účastníků. Na druhé straně, svatba probíhala v klášteře pod Loretou, kterou si účastníci prohlédli zdarma, páč jeden skaut tam dělá šéfkuchaře. Synek i nevěsta přijeli v nejnovějších bavorácích, páč další skaut…, osazenstvo dorazilo v historickém autobusu atd, atd. Jenom maso a uzeniny jsem dodal já. Ani nevím, zda synek vůbec něco platil, protože svatbu následně hodnotil jako výdělečnou akci. Ani se nechci rozepisovat, jak to vypadalo, když stavěl barák. Prostě od skauta architekta, přes skauty stavaře, skauta stavební dohled, skauty elektrikáře či instalatéry, v tu chvíli jsem se cítil hodně neschopný. Na druhou stranu dost weekendů tráví tím, že kamarádům buduje sítě a sádrokartony, popřípadě odváží mým bývalým velkým vozíkem původně na potravinářské směsi bordel či nábytek. Suma sumárum většinou samá pozitiva. Oba jsou nekuřáky a starší navíc stoprocentní abstinent (musí). Neviděl bych tuto organizaci tak blbě. Protože navíc oba měli na starosti mladší vlčata a později i skauty, naučili se velice dobře řídit kolektiv, což se v mém případě rozhodně říci nedá. Prostě tak…..
Aerokarle: soukromníci mohou pomáhat na místě. Je to ta nejúčinnější pomoc – pokud je třeba.
U nás na Praze 20 vládne idyla. Na místní úrovni z Odsky odešli všichni sluníčkáři, kariéristé a další odporné osoby. Naopak se vrátili ti, s kterými jsme tu začínali. Takže v místě nemám co řešit. Ovšem celopražská ods je pro mne nevolitelná. Proto to hodím jiným, ale ANO to jistě nebude.
V Praze to, Matzurko, funguje dost jinak. De facto je to stát ve státě.
Za prvé je komunální vedení dvoustupňové – městské části a jim nadřízený magistrát.
Za druhé jde o poměrně velké celky a problémy jsou hodně různorodé, části jako centrální Smíchov, vilová čtrť Na Hřebenkách nebo sídliště Stodůlky jsou velmi odlišné
Za třetí ve velkoměstském prostředí se lidi navzájem zdaleka tolik neznají. Takže odpadá velké plus místních voleb, že kandidáti nejsou tolik anonymní. Navíc to s sebou nese to, že zastupitelstva jsou veliká a dohadují se mnohem hůř – přliš mnoho zájmů, představ atd…
Krom toho se tu všechno odehrává v mnohem větším měřítku (= více investic= točí se tu větší prachy=větší tlaky lobbistů)
A více byrokracie, specifický předpisy jen pro Prahu….
“ kdokoliv se rozhodne na komunální úrovni něco udělat, má můj obdiv a podporu.“
Hollan z Žít Brno taky?
Františku,
to zní jako pohádka 🙂 Ale klukům držím palce a přeji, aby ta „parta“ vydržela co nejdéle… většinou se to do další generace nadaří předat.
Náš nikoliv skautský turistický oddíl fungoval obdobně, byť v mnohem menším rozsahu.
Asi je to, jako všechno, o lidech – blbec vedoucí či rádce dobrou partu neudělá, leda by se proti němu spikla 🙂
maYdo,
ano. Obdiv a podporu za to, že šel s kůží na trh. Pokud si ho voliči vyvolili a on činí co činí, je to jejich věc, případně ostuda, ne 🙂 ?
Nicméně pro mne komunální úroveň znamená tak asi jednu brněnskou čtvrť. Naše tři vesnice čítají necelé dva tisíce duší, obecní zastupitelstvo má 9 lidí.
Dobrý den,
tak, pokud je dnes mezi Svobodnými spor mezi liberály a nevítači, tak se jedná o posun k lepšímu, tzn. nějakému normálnímu tématu. Obvykle libertariáni tráví čas bratrovražednými spory, jestli má jedinec právo vlastnit nukleární zbraně 🙂
Zkrátka a dobře, Svobodní se musejí odlišit, jinak nemají žádnou naději na úspěch. Úspěch je v tomto případě kolem 5 %, na všech úrovních. Tak je s tím třeba pracovat. Hlavně se nenechat „postrkovat“ kecy typu, „kdybyste dělali tohle, tak bych vás volil“. Takhle se kdysi rozkročila ODS ve snaze oslovit středového voliče a skončila.
No, nevím, jetsli Hollanův pokus o angažmá v komunální politice lze přirovnat k nesení kůže na trh a už vůbec na tom nevidím nic obdivuhodného. Kůži na trh nosí i raubíři a mafiáni, lháři a podvodníci, mají mít proto můj obdiv a podporu?
Když si ho voliči zvolili, budiž jim přáno, ale nic obdivuhodného na tom fakt neshledávám.
Na Praze 5 Žádný svobodný nekandidujou, akorát Mach. 😀
Na kandidátku sice opsali telefonní seznam, ale o jinýho kandidáta než o Macha ve večejném prostoru nezavadíš.
Nevím, jetsli to je ta pravá odlišnost, která by mohla přinést úspěch…
ad 360 – navíc MaYdo je tu díky větším rozměrům více placených funkcí, kteréí jsou zajímavé jednak jako zdroj slušné obživy, tak i jako zdroj zajímavých možností.Čili šíbři mají zájem. Když pak někdo v zastupitelstvu někomu popostrčí nějaký projekt, prakticky nikdo se to nedoví. A ti, kteří to vidí vědí,že příště projde něco jim. A lidi většinou nevnímají, co se kolem děje.Tady ( v P-5) když mně někdo postaví v sousedství barák, tak zhusta vůbec nevím, o koho jde a co chystá.A pak čučím, že 10 m od okna, kde jsem měl dosud výhled do zeleně, stojí betonové monstrum. Sice mohu být účastníkem řízení, ale tomuhle nezabráním – natož abych mohl ovlivnit, jak to má vypadat.A problémy výstavby – to je jen ta špička ledovce, řada věcí projde úplně nepovšimnuta a problémy se objeví až po letech,když někdo potřebuje argumenty. Jako třeba ta chrtí dráha na Plzeňské, kde bylo slibováno kde co pro „běžný “ lid a dneska se nedá ani zjistit, komu to patří a co se tam děje. Pozemek jako kráva…..
no, jo, Matzurko, moje komunální úroveň je Praha 5 a ta má cca 85 000 obyvatel….
Když u Vás kandiduje bývalá ředitelka školky, znají ji všichni.
Já už ani nemám tušení, kdo řediteluje v tej školce, kam chodily děti, protože tam došlo k nějakým administrativním posunům( sloučení ze ZŠ pod jedno vedení) a kolik je v obvodu školek ani netuším, natož abych znala ředitelky.
Kdybych ctěla věnovat komunálním poměrům energii a čas, můžu chodit na veřejné schůze a pozorovat, jak kdo jedná, ale u kandidátů, kteří tam dosud nebyli, je to i tak nákup zajíců v pytli.
A pak třeba ten pytel otevřeš a zjistíš, že tam je místo zajíce tchoř. 😀
Jirko, kdo nezná, neporozumí. Já o žádný chrtí dráze na Plzeňský nic nevím a to bydlím za jedním kopcem… ale jak to má jeden stíhat?
Mně by zase zajímalo, jak si představujou výstavbu v oblasti Smíchovského nádraží, kde se snad má připravovat výstavba pro cca 20 000 obyvatel. Jak to chtějí dopravně obsloužit, když už teď jsou komunikace z jihu a západu přetížené. A kam v tom případě přestěhujou autobusák na knížecí.
Kde přesně to na tej plzenskej je, ta chtí dráha? V katastru to přece musí mít nějakýho vlastníka.
369 MaYdo, jak Kohn odpověděl Mojšemu na námitku, že svíčky které mu za výhodnou cenu nabízí, nemají knoty : „Chceš svítit anebo obchodovat?“
Pro tenhle případ: Chceš bydlet anebo obchodovat?
364 Moderej, 😀 škyt!
(357) Jo Františku, to potvrzuješ moji tezi, že skautský oddíl je takový, jaký si ho skauti udělají.
(369) https://www.greyhoundpark.cz/
369 je to vedle STK Motol, poblíž hotelu Golf. Někde jsem viděl reportáž, jak to tam navštívili reportéři a nedopátrali se ničeho. Čas od času je tam nějaká akce, ale pořádá to agentura, která tvrdí, že vlastníky nezná, jenom prostředníka. Kecají,že.. Já jsem si toho všiml proto, že poblíž bydlí sestra a místní měli námitky k výstavbě ( báli se nárůstu kriminality kolem sázek atd.). Z reportáže jsem vyrozunměl, že jim zástupce agentury tvrdil, že aby projekt fungoval lépe, měla by radnice odprodat zbytek pozemků a pak nastane ráj. Prostě salámová metoda, jak se dostat k obecnínm pozemkům.
Autobusák Knížecí bude přesunut (Zličín??), místo něj bude náměstí a celá ta obytná oblast měla být původně neprůjezdná, což místní spolky napadly a bude snad průjezdná. V souvislosti s tím bude vybudován tunel z Rozvadovské spojky na Radlickou – vyústění poblíž železné lávky k vlak. nádr. Smíchov.
Do katastru jsem nekoukal, ale znám pozemky, kde to koupila developerská společnost a v katastru majitel prostě není.
No stran tej chrtí dráhy, já se už do katastru koukla a jetsli sjem správně identifikovala máísto, mel by to vlastnit magistrát.
Agentura samozřejmě kecá, do katastru na internetu se dostane každej. A když mám jednat s nějakým prostředníkem, tak mně přece zajímá, koho zastupuje.
Redaktory komentovat nebudu, jen bych podotkla, že stran pátrání po tom, komu patří nějakej pozemek by možná bylo dobrý, aby aspoň těm, co si hrajou na investigativce, bylo odhaleno tajemství existence katastru nemovitostí a zacházení s internetem 😀
Jo v Praze je holt blaze…
maYdo,
vždycky se můžeš přestěhovat jinam 😉
Ale u nás je to o nervy hned za kopcem – v ČB se tlemí Babiš na plakátech, že bude obchvat do r. 2022. Tak sakra co ty uplynulé 4 roky na magistrátu dělali ? Jo aha, plácali se po ramnou s ostatními, co se jim tam podařilo dostat (zejména socdem)… a proč je na plakátech Babiš, když ten u nás nekandidoval, nepracoval a dá-li Darwin a Bůh tak ani nebude.
„znám pozemky, kde to koupila developerská společnost a v katastru majitel prostě není.“
A co tam je teda napsanýho místo vlastníka?
https://act.greenpeace.org/page/31194/petition/1
Zakažte jaderky
Zakažte uhelky
Zakažte …
no, to jsou dobrý hraběcí rady, Matzurko….
🙂
Práce, děti, bydlení… A navíc mám Prahu ráda, je to krásný město. Já si na zdejší život nestěžuju, politika mně zas tolik nebere, jen když je před volbama, tak to by z toho jeden zdivočel. Vždycky je něco za něco, všude chleba o dvou kůrkách a nikde to nebude dokonalý.
377 – jo, budeme topit jen dřívím z lokálních zdrojů.
Padne na to sice daleko víc lesů, o dopadech na ovzduší nemluvě, ale hlavně že jsme „ekologický“.
„. V souvislosti s tím bude vybudován tunel z Rozvadovské spojky na Radlickou – vyústění poblíž železné lávky k vlak. nádr. Smíchov.“
hmm, ono je tam málo děr do tunelu, jen výjezd z mrázovky k barandovu a druhej k radlicím… Ale z toho mně asi už bolet hlava nemusí… než na to dojde, budu řídit leda invalidní vozejk. A ani to mně nejspíš pro pokročilou senilitu nenechají.
376 – kaju se, našel jsem si to a je tam majitel. Asi jsem měl vlčí mlhu či co.Ale hádal bych se, nebýt tohoto ověření. Je tam Římskokatolická církev. Takže omluva ( ale stejně to tam původně nebylo!! :-)) )
(373) Hlínu mají pronajatu, nadlouho, levně.
JIrko, každej pozemek v katastru má zapsanýho majitele. A je v zájmu majitele, aby tam byl zapsán, protože ten, kdo je zapsán v katastru, má práva vlastníka a může s pozemkem nakládat.
Neumím si představit, že by v katastru nebyl vlastník uveden a hlavně důvod, proř by tak činil. Pokud je tam uveden stát, obec, magistrát, jsou vlastníci jako kdokoliv jiný.
Kdo není v katastru zapsán jako vlastník, není podle zákona vlastníkem a nemůže pozemek prodat, pronajmout, stavět na něm ani být účastníkem řízení jako soused.
Jirko, v katastru žádná římskokatolická církev není. Ne tam, co je podle gooogle map a Karlova popisu Greyhound Park Motol. Vlastníkem pozemků tam je magistrát, sem tam něco městská část, to budou hlavně cesty.
Žádnej problém zjistit, komu to patří není, patří to magistrátu. Takže případné dotazy na téma, co se na pozemku děje, směřovat na magistrát.
Ledaže by ten váš pozemek s nedohledatelným majitelem byl někde jinde.
Ne, maYdo, to není hraběcí rada.
Nebo možná jo. Ale ty si vlastně nechceš nechat poradit; politický život tě nezajímá, jen tě baví brblat, že tě obtěžují před volbami, a když se někdo chce zapojit, stejně dostane zdrbec, neboť se ti nelíbí jeho strana. Programy stran nečteš, ale stěžuješ si, že tě žádná neosloví. Inu… komu není rady, tomu není pomoci 🙂
Ale samozřejmě ti právo brblat neberu, to ani v nejmenším. I když já upřednostňuji debatu o problému s cílem najít řešení, ale lidé jsou různé a holt někdy je opravdu těžké to řešení najít. Brblání jako takové mne zas tak moc nebere.
384 – asi jsem to napsal nejasně. Ta církev to je jinde, na pozemcích, kde jsem byl přesvědčen, že tam nebyl uvedený majitel. Asi rok jsem se na ně nedíval a stále byl přesvědčen, že tam majitel není. Teď je tam ta Ř.kat. církev. Bylo mně to divné, protože zápis v katastru je doopravdy dnes dokladem o vlastnictví, což dobře víte a jistě se s tím často setkáváte
Ano, máš pravdu Matzurko, neptala jsem se na radu, jestli mám v Praze setrvat nebo se přestěhovat kvůli faktu, že ve velkoměstě to z hlediska voleb prostě funguje jinak než na malém městě o dvoutisícovkách obyvatel. Žiju v Praze a beru to tak, jak to je.
Já strany nedělím podle „líbí – nelíbí“, spíš podle toho, co dělají a jak to dělají. A zapojit se může , kdo chce, ale snad proto nemusím jeho straně povinně fandit.
“ I když já upřednostňuji debatu o problému s cílem najít řešení, ale lidé jsou různé a holt někdy je opravdu těžké to řešení najít“
Debaty s cílem najít řešení si nechávám do práce a vůbec tam, kde je lze opravdu řešit. Je bláhové očekávat, že se nějaké problémy vyřeší v internetové diskusi. Jo, můžeme tlachat, můžeme brblat, můžeme si vymejšlet utopie nebo snít, jak ta naše jediná nejsprávnější strana dostane šedesát procent a všude se rozklene duha míru a blahobytu. Zrovna tak můžeme řešit nesmrtelnost chrousta.
Máš pravdu, že komu není rady, tomu není pomoci – ale já si nějak nevzpomínám, že bych o nějakou pomoc nebo radu žádala.
Aha, Jirko, tak už tomu rozumím.
No, situace, kdy není zapsán majitel pozemku v katastru je fakt divná a jakkoliv jsem se setkala s lecčíms, třeba s tím, že můj děda je ještě padesát let po smrti u některých pozemků veden jako vlastník, nemluvě o tom, když je pozemek v dědikém řízení a nebo zapsaný majitel není k nalezení, tak s tím, že by nebyl uveden jsem se ještě nesetkala.
Ledaže by, je li teď zapsána v katastru církev ŘK, tak v tom mohli nadělat nějakej bordel ještě bolševici? A církevnímim pozemky se dělaly všelijaký čachry, ale to bych už hádala, nejsem zas tak obeznámená a historií nakládání s pozemky za bolševika…
U Novicoku bych citoval sveho byvaleho kolegu z Brna a spoustu jinych: „Chčijou nám na hlavy a už se ani nepokoušejí předstírat, že je to déšť“.
Kandidatky dlouhe jako telefonni seznam maji, co vim, jednoduche vysvetleni – kdyz strana nepostavi tolik kandidatu, jako je mist, o ktere se uchazi, volebni vysledek se pomerove krati a zbytek rozdeli mezi ostatni. Tj. kdyz je v rade moudrych 15 lidi a strana postavila pet kandidatu, protoze pocita s 30 procenty hlasu, ve skutecnosti ziska jen jeden (za urcitzch okolnosti dva) mandaty – 0,3 x 0,3 = 0,09 x 15 = 1,35. Kdyby postavila vsech 15 i s tim, ze poslednich 10 je do poctu, ziska pet mandatu.
Pro inspiraci a pripravu…
https://www.securitymagazin.cz/historie/miroslav-barta-kolaps-civilizace-prichazi-rychle-ale-cesta-k-nemu-je-dlouha-1404057245.html
A jeste neco, co se v mainstreamu zas tak moc nenajde…
https://echo24.cz/a/SU22W/trump-vyhral-prvni-obchodni-valku
I kdyz osobne bych napsal bitvu, ne valku…
OT: No vida, ten dnes je hodně jiný než jeho progresivistický bratřík…: https://video.aktualne.cz/dvtv/pelikan-syrane-sem-natahli-tisice-pribuznych-neprijimat-zadn/r~cc78d82ec61c11e8acf3ac1f6b220ee8/
Osobu s bizarním jménem Emma Smetana (o jejíchž intelektuálních kvalitách bych bohužel nebyl schopen se vyjádřit jinak než vulgárně) dekonstruoval daleko důkladněji, než jak jsem viděl kdy předtím.
389 – do magistrátu kandiduje romská strana se třemi kandidáty. To by mně zajímalo, jaký zlomek kandidáta se dostane do zastupitelstva. A jak se bude účastnit jedníní. Mohl by sedět mezi dveřma jen napůl nebo odpovídající částí v místnosti, ne?
A boží je tradičně cibulka. Nejvíc místa zabírá název strany. pak je první na kandidátce Cibulka s dalším odstavcem pojednávajím o jeho zásluhách, které spočívají ve věznění a souzení se za nedávné i současné marx-satanské totality.
a zatím se skromě trší čtyři řádky dalších kandidátů. Se vůbec divím, že sehnal čtyři věrné, kteří se mu upsali….
Myslela jsem si,když mi synek vykládal něco o tej marx-satanskej totalitě a Cibulkovi, že to je jeho autistický podivný humor, tirády o spojení politiků se satanisty je jeho umanuté téma, a ejhle, ono to na tej kandidátce fakt bylo. Vězeň marx-satanské totality.
skromně, kruci…
Totalne mimo misu: Prosim, aby mne zde nekdo rekl data o existenci Technickych pomocnych jednotek – Cernych Baronu. Ve Wiki a na Guglu mluvi jen o knize a filmu.Diky.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pomocn%C3%BD_technick%C3%BD_prapor
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ptp.php
Tuhle je několik odkazů: https://www.qwant.com/?q=pomocn%C3%A9%20technick%C3%A9%20jednotky&t=web
Ja Vam vsem ze srdce dekuju za info.Uz je to podruhe, kdy se nejaky znamy prsi, ze byl u Baronu. Ne,ze by se ani jeden ani druhy znali s Kefalinem, to netvrdi. . .
Rostou někde v Šumavákově či v okolí jihočeské stolice ještě nějaké kloudné houby? Kdyby tak hříbky… Že bych se vypravil v sobotu před porktrophy či v neděli. Zainteresoval jsem manželku a tchyni. Ne pro nás, my jich užili dost, ale pro Astru u Starého kocoura. Věk a zdraví jí brání vypravit se na sběr. Bohužel jsem se její přání dověděl pozdě.