Dušan Neumann
Americká a po nich i česká media kriticky, v nejlepším případě rozpačitě, reagují na strategii presidenta Trumpa donutit Čínu (dnes už si nikdo netroufne napsat “rudou”), k přijetí euro-atlantických liberálních ekonomických vzorců chování. Kritici vidí jen krátkodobé negativní dopady zvýšených cel. jako ekonomický libertarián s kritikou souhlasím, ale především nejde o hospodářské vztahy, ale o geopolitický střet ideologií – mezi západní postavené na svobodě individua a asijskou versí totalitního marxismu, který už Deng-Xiaping nazval “socialismem s čínskou charakteristikou”.DZ tohoto úhlu pohledu se jedná o nejvážnější střet ideologických modelů společnosti od rozpadu sovětské sféry.
Evropa, stejně jako mainstreamová Amerika kulhají v pochopení tohoto nebezpečí životnímu stylu a tradici euro-americké civilizace.
Na jeho obranu vznikl v USA výbor “Committee for the present Danger
China”, jehož významnými členy jsou – bývalý šéf Sněmovny reprezentantů
amerického Kongresu Newt Ginrich, senátor Ted Cruze, Steve Bannon a další.
“Jako náměsíčníci se díváme na čínskou
revoluci strategický ekonomických kapacit a revoluci geopolitických center
moci. Bude to dlouhodobý boj mezi
civilizací založené na svobodě a civilizací budovanou na autoritativní totalitě
s čínskou charakteristikou.” řekl na nedávné konferenci Newt Ginrich. Z tohoto
pohledu je Trumpova politika cel klíčovým elementem nenásilného souboje.
Díky neschopnosti administrativy Baracka Obamy se komunistické Číně (nebojme se použít tento stále adekvátní termín) vybudovat na Spratleyho ostrovech trvalou námořní základnu, z níž se ji nikdy nepodaří bez válečného násilí vyhostit. Je to první krok v uplatnění programového ekonomického imperialismu nazývaného eufemisticky “Novou hedvábnou stezkou” (One Belt, One Road). Přitvrzení ekonomické soutěže – prostřednictvím cel a tarifů – je nejlevnější a také nejbezpečnější zbraní v obraně proti čínskému expansionismu.
Spojené státy a Čína jsou v jistém smyslu siamskými dvojčaty navzájem na sobě závislými. Spojené státy jsou největším čínským odbytištěm. Čína potřebuje Ameriku aby kupovala její zboží a udržela miliardu lidí v zaměstnáních přinášejících zvyšující se životní úroveň, aby nedocházelo k nepokojům z chudoby a aby většina populace nepatřící ke komunistické elitě žijící v opresivním sociálním systému nezačalo zpochybňovat jeho pečovatelskou fasádu.
Většina toho, co se člověk z mediíí dovídá o smyslu Trumpových tarifů – samozřejmě to nedělá president Trump nějakými diktátorskými rozkazy v náhlém pominutí smyslů, ale po důkladném rozvážení s plejádou odborníků – je mírně řečeno zavádějící až zcela nepravdivé. Podívejme se na to s přihlédnutím k ověřeným číslům. Ano, cla jsou “zbytečnou” cenou v ideální prezentaci ekonomických zákonů, kterou nakonec zaplatí konečný uživatel. Ale neznehodnotí měnu ani úspory. Jednoduše řečeno jsou formou navýšení federální daně. Celní položka vyšší ceny placené dovozci čínského zboží jde do federálního rozpočtu, v němž je redistribuována tam, kde je to potřeba (byť podle ne vždy nejefektivnějšího rozhodnutí federálních úředníků) – do zdravotnictví nebo i třeba do stavby kontroverzní hraniční bariery nebo na obnovu americké námořní vojenské převahy. Z hlediska federálního rozpočtu jde o zanedbatelnou částku. Brett Arends z organizace MarketWatch to spočítal. President Trump zvýšil cla z 10 na 25% na zboží v hodnotě asi 200 milard dollarů. Jinak řečeno, zvýšil federální daně o 30 miliard dolarů ročně. V loňském roce vybral federální berňák IRS celkem 5.51 billionu dollarů. V této sumě je 30 miliard něčím jako zaokrouhlovací chybou. I kdyby, teoreticky, Trump zvýšil cla na všechno čínské zboží na 25% obohatil by státní pokladnu o 135 miliard. Loňský HDP USA se uvádí v hodnotě 20.5 billionů dollarů. Prizmatem této sumy by se zvýšení veškerých cel na čínské zboží projevilo jako zvýšení daně z HDP z 26.9% na 27.5%. Takže nejvíce šokujícím dopadem na amerického konzumenta by bylo zvýšení ceny iPhonů. Na zvýšení cel se dá dívat i z druhé strany. Čína odvetou zvýšila cla na dovoz amerického potravinářského zboží následkem čehož klesl export. Neprodané produkty se realizují na americkém trhu, kde je zvýšená nabídka a jejich cen klesá. Od počátku roku klesla cena pšenice na americkém trhu o 20% a cena sojových bobů na úroveň ceny před deseti lety. Výsledkem je zlevnění značného segmentu trhu potravin. V současnosti je americký export do Číny nižší než do Japonska, Jižní Koreje a Singapuru dohromady a představuje pouhých 0.6% HDP.
Trump si prostě svlékl rukavice. Nátlakem se nejen snaží donutit Čínu ku zvýšení obchodní výměny za stejných podmínek, ale především k respektování mezinárodních pravidel. Podle Ginriche jsou USA ve “válce” s Čínou již 20 let neboť Čína nerespektuje intelektuální vlastnictví, kopíruje bez licencí vše, na co dosáhne a zatím na tomto poli bez pravidel vítězí. Sítě 5G, nová Hedvábná stezka, jsou důkazy cílené snahy dominovat světu pod deštníkem čínského autoritativního socialismu zaváděním nejnovějších sledovacích technologií. Podle Chrise Stewarta, člena kongresového zpravodajského výboru, je tato snaha Komunistické strany Číny největším nebezpečím občanům Spojených států, západních demokracií i čínského lidu.
Trumpova aktivní obrana je nezbytná neboť střety, které se ignorují nelze vyhrát.
Dobre u nas rano! Ja se omlouvam za to, ze jsem Vam zkazil chute naznacenim, ze by mohl byt sef kuchar posranej. . .
S tema kulickama je to tak: Werichovi chybely natolik, ze se vratil. Voskovec to prekousl a zustal. Jeho vec, jeho vec. Za sebe vsak – ti, se kteryma jsem kulicky hraval ja jsou mne stejne drazi. Diky Americanum uz je nehlidaji estebaci a Chorosi odtahli do stepi. Moji partneri v kulickach vymenili zabavu. Nikdo z nich se nemuze bez knuceni k dulku a kuldam ohybat. Prochazeji se po lese, pestuji vcely, fotografuji a tak. Dvakrat tydne se vsak sejdou u dobre vychlazeneho plzenskeho probrat, co zivot prinesl. Brzy s nimi usednu, mam reservovanou zidli.
Nekolik z nich tady bylo. Prichvalili mne tu to, co se jim libilo. Na veci, ktere jsou tu blbe jsem nadaval ja. Ja jsem tu doma.
Jo, jeste:Nekdy nadavaji na sve domaci pomery az do nasranosti. Ja ani nespitnu. Premyslim radsi o tech kulickach.
A jeste, uz pak budu drzet hubu: Porad jeste nevim, co znamena „obycejna lidskost“ co tadu ten kuchtik namohl najit.
A je to informace, bez který se neobejdeš, PM?
Ten kuchtík tím asi myslí něco, co tam fakt nenašel. Ty si před tím můžeš představovat něco jinýho.
Ale on přece o americe neřel zas nic moc špatnýho. Jen že on by tam žít nemohl. je sposta krásných míst, kde by někdo přesto žít nemohl.
Kdysi, v osmdesátých letech jsem byla v NSR a sešla se tam i s nějakými emigrovanými příbuznými. Byla u nich zrovna teta, jejich matka a babička, která si byla hodně blízká s mou máti. Její syn nás vzal na dvoudenní výlet po holandském pobřeží, jednokrásný městečko u moře za druhý. A na konci toho výletu se teta, vdova po prvorepublikovém právníkovi, která patřila k honoraci, než ji bolševici na starý kolena poslali do fabriky a sebrali jim barák a všechno, která jim to nikdy neodpoustila, zahleděla přes nějaký ty kotvící plachenice na slunce, zapadající do moře a zeptala se mně: „Mohla bys tady žít? Já ne….“
maYdo, to vis, ze se bez vysvetleni te dvojslovni kraviny muzu obejit. Ta teta na navsteve v Holandsku by tam zit nemohla. Ti emigranti, ktere navstivila, tam vsak zili. Tak to s emigranty je. Kazdy ma svuj duvod, proc a jak se rozhodnout. Pred uzavrenim smiru s Schumim jsem na nej byval nevrazivy za to, ze mne rekl, ze jsem utekl, abych se mel lip. Ja jsem si to vykladal tak, ze me nadhazuje, ze jsem chtel autak, troje dzinsy a kvbojske boty. Uz jsme si to vysvetlili, ze to pro me motivaci nebylo. Byla to mira nasranosti z lidi, se kteryma jsem musel pracovat a vubec z lidi kolem, kteri po okupaci obratili jak na obrtliku a pokorne sklopili usi. Ale, kazdy ma sve duvody a jinou toleranci pro nasranost.
Ze jsem se octl v Americe? Byla to jedina zeme, ktera tehdy, kdyz jsme zili ve Vidni a rozhodovali se kam jit, nabizela praci. Mne se libila Kanada – lesy, priroda, Jack London a tak. Nabizeli nam statem placene bydleni, skolu anglictiny, pojisteni a penize na zivobyti. Kdyz jsem se zeptal, kde budu pracovat, rekli mne, ze v Kanade momentalne prace neni. Pak jsem zavadil o Americky urad pro uprchliky z Ceskoslovenska a ti mne rekli, ze ve Washintonu je slovenska malirska firma a potrebuje delniky. Okamzite jsem to bral. Amerika me adoptovala jako generace privandrovalcu predtim. Ja jsem ji adoptoval zpatky.Za tricet roku, kdy jsem ucil kotrmelce a kopani do balonu na internacionalnim gymplu ve Washingtonu se decka dovedela o Zatopkovi, Prvni Republice, Masarykovi a kde co pekneho o Stare zemi. Dovedeli se vsak taky o komunistech, kteri me vyhodili v sedmdesatem z me skoly, taky o kolaborantech.Vsadim se, ze kdyz Cesi daji gol v hokeji, par mych byvalych studentu si na me vzpomene. Uz vsak, jak jsem pred tim rikal, ve Stare zemi kulicky nehraju. Jsem tam hostem. Ti pak, kteri svoji aversi k Americe nemohou prekousnout a hodi si blatem pri kazde prilezitosti me dovedli vymontovat k nepricetnosti. Dnes uz tolik ne, jsou to povetsine stekalkove u kotniku, kteri si jen leci svuj mindrak.
P.M.,
ale podle toho článku, co sem nalinkoval Martin tt, Pohlreich fakt nic nekritizuje ani nenadává; jen si postesknul, že mu v USA přeci jen něco chybí. Nazval to obyčejnou lidskostí či jak, a vysvětlení byste asi fakt musel hledat přímo u něho – já se snažila popsat svoje dojmy ráno, ale zjevně se míjíme… to se stává. Osobně bych v USA žít dokázala, ale bylo by mi tam smutno, moc smutno. Právě z výše popsaných důvodů. Valmont versus Nebezpečné známosti – oba skvělé filmy (ano, ten druhý více nabit „hvězdami“), ale ten Formanův je mi prostě bližší, takový lidštější… to se asi nedá vysvětlit, to jsou emoce. A čím jsem starší, tím víc mi hollywoodské filmy, i ty skutečně skvělé a dojímavé, přijdou tak trochu „pozlátkové“ a na efekt… dle přání obecenstva.
Matzurko, nemijime se. Sohlas se vsim, co rikate. Ano, filmy hodne napovi o tom ci o tom. Jednou jsem prijel do Vsetina na navstevu a videl jsem plakat, pozvani na besedu o Americe. Vedla tu besedu jedna mne znama pani, ktera se jako vdova tri roky predtim provdala do Ameriky za byvaleho vsetinaka, ktery vzal roha po osmactyricatem. On zil v Kalifornii v nejakem peknem, za plotem a branou ohrazenem predmesti.Ja uz jsem mel tehdy odkrouceno v Americe neco k padesati letem. Prestoze jsem Ameriku prosmejdil se stanem a ruksakem (a nejen tak) krizem, krazem,vim, ze toho jeste zas tak moc nevim. Informace, ktere tehdy o Americe navstevnici lekce te pani maji v pameti, jsou pro mnoheho z nich navzdy pravdou. A nektery z nich tyto “ pravdy“ pouzije jako nezvratitelny trumf v debate. Vzdyt to rikala pani R. a ona v Americe zije!
Jeste a naposled o tom kuchtikovi. Rika: “ Asi bych takovým způsobem nechtěl žít. Není to vůbec o penězích, je to klasický kapitalismus v té nejčistší formě. Nic proti tomu nemám. Jen mi možná malinko schází obyčejná lidskost.“
Zveda me spojeni slov kapitalismus a nedostatek lidskosti.
To je ta stara socanska pisnicka. Jen to mne tu vadi. A to dost.
Tedy, já byl v USA jenom v tom hotelu. Přesto nebo snad právě proto, se mi tam několik věcí nelíbylo. Jakmile jsem se ocitl někde v centru turismu, byl to okamžitě opruz. Všechno největší, nejlepší, nejvyšší. Prostě super a great. Přitom pro mě, jako středoevropana, bylo všechno, mimo budov, nanic. Ať to byla nejvyšší stavba ve své době v USA (vodárna v Honolulu) nebo „původní první“ srub v Dallasu. Věže středověkých chrámů u nás jsou vyšší. O tom,že tam nebyla obyčejná česká hospoda s dobrým pivem nemluvím. 🙂 Města nezáživná, na jedno brdo. Předměstí ještě vetší hrůza, než ty „kolonie“ kolem Prahy. Taky tam samozřejmě bylo spousta věcí, která se mi líbila. Nebyla to ovšem ta „původní osada“ na Hawaii. To ty naše „keltské“ osady pro děti vypadají lépe. Nejsou tak dokonale postavené. 😉
To ovšem P.M. není nic proti USA! Američan by se asi zděsil, kdyby viděl desetileté děti na oslavě Sylvestra. Pod dohledem rodičů! To, že za dítě zodpovídá rodič, by pro ně musel být šok. Byl jsem se, samozřejmě ne sám 😉 , podívat na diskotéce. Skoro mě chtěli zkontrolovat, jestli je mi 21 a slečnu se mnou zkontrolovali.
Ale P.M. znovu opakuji. To není nic proti USA!!! Jiný kraj, jiný mrav. A já ho respektuji. Je to stejné, jako kdybych řekl, což je pravda, že nechci žít v Praze. To mi ale nebrání, abych ji navštěvoval. Někdy rád a proto, že tam jsou věci a lidé, kteří tady nejsou.
Tak to prosím přestaňte brát osobně. Obyčejná lidskost taky může znamenat zakaboněný obličej, když dotyčnému není do spěvu. To neustálé šklebení, ten „thymolínový úsměv“ mně šel taky už časem na nervy. Já to ovšem řešil tak, že jsem jim ho občas zmrazil. To sem se potom chechtal, upřímně, já. A vím, že i američané se umí mračit. 🙂
Tak ono s tím, že by někdo někde nemohl žít, je to pochopitelně jistá nadsázka. MYslím, že každý by, kdyby v té původní vlasti šlo o kejhák, dovedl žít někde jinde. I ta moje teta v tom Holandsku a ten Polreich v New Yorku.
jen by tam halt neěkerým něco chybělo. některým mýálo, některým víc. Někteří by ani nevzdechli, jiní by si stýskali do konce života. Každej jsme v tomhle jinej, každej jinak zapouští kořeny.
Ale Polreichovo sdělení bych fakt nebrala jako nějaké házení bobku. Odpověděl jen upřímně na otázku, jetsloi uvažuje o přesídlení. Prostě mu tam něco chybí a to něco, nemaje vhodnější výraz nazval „lidskostí“. Není tam doma. Je doma někde jinde.
Ti, co se tváří, že mohou být doma všude, obvykle nakonec nejsou doma nikde.
2 poznámky:
V Českých Budějovicích by chtěl žít každý.
Slyšel jsem o panu architektovi, že emigroval, protože z pohledu na socialistickou architekturu mu nestál.
Tak koukám, ČSSD dostala strach a hledá záminku pro odchod z koalice. Teď je to Semín. Bude stupňovat požadavky a klást je jako ultimáta.
A co říkáte Mariánskému sloupu?
A na aktualne.cz je rozhovor s Kocourem o Sudetských Němcích.
P.M.,
no shodou okolností se mi v neděli kmitnul Pohlreich obrazovkou, a dělal grilovaný steak New York se salátem z červených rajčat a sladké cibule. Tak jsem to chvíli sledovala. Podle toho, jak to popisoval a předváděl, by do New Yorku na echt steak letěl rád nejen milovník hovězího 🙂
Kapitalismus a lidskost… tak to nevím, v kapitalismu jsem nikdy vlastně pořádně nežila – a působím v akademické sféře, takže ani profesně… nedokážu posoudit, kapitalismus je pro mne byznys, zatímco lidskost je přeci v lidech… kdekoliv na světě.
To je prave o tom, Matzurko. Mozna jsem v te nestastne slovni spojitosti maloval certa na zed. Ten pan asi nemyslel nic spatneho. Musite mne vsak prominout; kdyz se mluvi o Cesku, ja mam zaseknuto v pameti to Ceskoslovensko pred padesati lety, kdy se povinne na kapitalismus a specielne na Ameriku nadavalo. Nelidsky kapitalismus bylo vyrazem, ktery pouzil i kdektery oslavovatel Prazskeho jara, pozdeji taky Sametove revoluce. Ne, ze by to u me bylo az tak drasticke, jako u Honzova(z.Z.) architekta, ale do skoku (no pun intended) mne z tech vyrazu taky neni.
to by mně zajímalo, kterýmu architektovi …. to…… atd….. 😉
P.M.,
každý máme své osobní zkušenosti a prožitky, a jejich prizmatem vnímáme svět kolem sebe… ale ona už ani Amerika nebere migranty tak snadno, jako kdysi… And the times they are changing…
So are we, so are we. . .
2 P.M. (17.6.2019 | 18.46) – tak už se v tom hovně furt nepatlejte, o to víc bude smrdět. Napsal jste, co jste napsal (a napsat chtěl) a to opravdu s obyčejnou lidskostí nemá nic společného. Nebo ano?
„Potreboval bych vsak, aby mne, Americanovi, ktery mluvi cesky vysvetlil, co je to ta „obycejna lidskost“, ktera mu tady u nas chybi. Taky bych se ho rad zeptal, proc sem, do te nelidske zeme rok po roku leze? Ze by v tom bylo placani nechutnych hamburgeru, kdyz je triadvacet korun za dolar? At jde ten pan slovutny kuchar s jeho receptama nekam, kde bude v „lidskosti“ nalozen jako v marinade. At se tam pak stestim z toho vseobjimani a lasky k bliznimu posere.“
Na svůj názor máte právo. Ale urážet někoho za jeho názor, to opravdu s obyčejnou lidskostí nemá nic společného.
Nikdy jsem nepracoval (nežil) dost dlouho mimo Ocelové srdce republiky abych mohl soudit, ale taky cosi podotknu:
Je to kus od kusu. Ač poloviční Polák, tak třeba v Polsku se mi moc nelíbí, je to tam ještě provinčnější než tady – a to jsme východní gubernie jak vyšitá.
Ale třeba se mi docela líbí v Dolních Rakousích. Podobná mentalita – jenom větší pořádek a snášenlivost. Nebo ohleduplnost chcete-li. Je to tedy o podobném naturelu. Nebo na východním Slovensku. Všude tam, kde se mluví „na plnou hubu“, zpříma, a neintrikuje se mezi sousedy.
Když mě soused/kolega/spolustolovník v hospodě /doktor atd. se_e, tak mu to řeknu. Neusmívám se na něj a nepomluvím ho hned, jak odejde. Není to třeba dělat vulgárně.
Tohle mi třeba vadí i v Praze. Jistě že ne všichni, Možná ani ne většina. Ale cítit to je.
Proto nechápu, jak tu někdo může nejen vpustit, ale dokonce pozvat lidi z úplně jiné kultury.* Oni se nerozpustí, neasimilují, oni si zaberou kus naší země a budou si ji chtít předělat podle svého. A budou po nás chtít abychom to nejen platili, ale i respektovali. (To je trochu OT – ale ne moc.)
*/ A i to je různé. Znám několik Rusů, které od nás poznáte jen podle většinou sotva znatelného přízvuku, jejich děti už jenom podle jména. Vietnamci se taky taky snaží splynout.
Ale některé kultury ani za Boha. Ani za Alláha.
Uz stojim v koute, PeSi a z kyblu si sypu popel na hlavu. Mozna jste prehledl moji poznamku pro pani Matzurku 18.46. Ja jsem se ale fakt necitil byt rozzureny natolik, ze bych nekoho urazel. Navic jeste kuchare, ty ja mam velice rad.
OT: Pěkný komentář pod článkem: https://echo24.cz/a/Svyy7/zvolit-semina-do-rady-ctk-pak-nema-smysl-pokracovat-v-koalici-rika-hamacek
To jsou ale pokrytci: bezúhonný (byť poměkud extrémistický) Semín vadí, ale trestně stíhaný premiér a bývalý agent StB, který je ve střetu zájmů, nikoliv…
Starý kocoure,
nechci kopat do báboviček, ale manžel se zrovna snaží o společný projekt „přes hranici“, a občas se diví i ušima…
maYda (17.6.2019 | 18.56) Nevím, já to slyšel z druhý ruky. Jestli znáš architekta, co se jmenuje, jako by mu chyběl prst, tak se ho můžeš zeptat.
Nieder Oesterreich – víte vůbec, kde leží Moravské Pole? Můj děda byl ze tří bratrů – všichni tři se narodili ve Vídni, ale jeden tam zůstal, druhý jel s rodiči do Znojma (Znaim) a třetí sice odjel do Znojma, ale rychle utekl na Vranovskou přehradu a tam dělal, co se naskytlo, aby nechcípl hlady. Ale bez dozoru.
Každý rok jezdím alespoň dvakrát do Wachau (Wachaugebiet). Tam bych si dokázal představit spokojený důchod. Ale stejně bych zase často jezdil na Valachy.
Když už jsem tam zabrousil do rodinné historie, tak ten druhý, znojemský děda, se stal zeměměřičem a po roce 1918 odešel jako státní úředník na Slovensko – ke Galantě. Tam potkal jistou Elenu z Pustého Fedymesa (dnes Pusté Úľany). Vzali se a měli dceru Getrudu – moji máti.
Jo, Rakousy….Pořád vidět přeshraniční rozdíl. I na silnici. Tady závod se smrtí, tam dodržovaná rychlost, rozestupy. Grafitti nejsou. Berchtegaden vymydlený. Na Orlím hnízdě ještě zbytky sněhu. Pálenice, kde vyrábějí Enzian likér a další pochutiny. Kdepak kamera. Jednou za čas přijde financ na kontrolu.
Honzo, nějaký jméno si vybavuju, ale osobně nikoho takovýho neznám. Ale rozhodně ten důvod je pěkný.
Z kategorie příběhů, o kterých moje babička říkávala, že to sice možná není pravda, ale hezky se to poslouchá 🙂
„víte vůbec, kde leží Moravské Pole?“
Přece u Suchých Krut. 🙂 A na svatýho Rocha se tam radši moc nepleťte, to nemívá dobrý konce….
No vida, i MUDr. Honzák někdy dokáže mile překvapit: http://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=34260
Neberu nikomu právo na lásku, ale prostitutkám, přestože jsou to hodné holky, se taky neříká manželky.
2 Matzurka (20:57): Přes které hranice, smím-li se ptát?
Ad Dolní Rakousy:
V Garsu am Kamp jsem do práce chodil po „Taborgasse“. A na hřbitově tolik českých jmen, že si připadáte jako doma. Ano, chybí háčky a čárky ale i ty tam někdy jsou. Kousek od hradu je slovanské hradiště – tedy jen díry ve skále. Ředitel banky se jmenuje Sedivy, ale česky už ani slovo. Hospodu tam vede pan Ptacek, ten česky jen trošinku – po babičce. jeho dcera studovala bohemistiku – snad v Praze. atd.
Bývalo to kdysi hodně promíchané. Asi proto ta podobná mentalita.
Jen jednou mě tam napadli mladí „rodilí“, že jsem Ausländer, moje němčina není moc dobrá, co že tam dělám, ale po druhém pivu se zklidnili. Že to tak nemysleli.
Taky jsem uvažoval o důchodu tam. Na každém kopečku hrad. Ale je tam na můj důchod trochu moc draho.
Pehe: „Vzít si svoji zemi zpět“ je populistický blábol.
A zrovna dneska se ho dopustil i bývalý slovenský president Kiska, když představoval svoji novou stranu. Inu politici často „populisticky blábolí…“
Jen Pehehe ne.
http://blog.aktualne.cz/blogy/jiri-pehe.php?itemid=34262
Jen bych chtěl připomenout, že v Rakousích není místní označení Tabor zřídkavé, byť se nejspíš*) toto pojmenování dostalo přes jméno toho města u Chotovin. Jde o alternativní vyjádření výrazu Wehranlage. Ta ulice ve Vídni pak s českým Táborem nemá nic společného. (Je tam i pomístní označení Am Tabor.)
*) Píši „nejspíš“, protože existuje řada důkazů o existenci tohoto pojmu podstatně dříve než nějaký Tábor vznikl a přitom nemusí mít propojení s Biblí. Existuje o tom zevrubná anonymní studie (autor prý B.Hrozný), ale ta vznikla v souvislosti s bojem o Rukopisy.
No jo, Matzurko
Grilovaný steak musí být hlavně z dobrého masa a ne z nějaké krávy. Pak ho lze jen lehce ožehnout po povrchu aby to drželo; nekrvácelo. A to jen z čistě estetického hlediska. Můžete so samozřejmě ozdobit nějakou kytkou nebo rajčetem jak píšete…
Za takovým masem už dnes nemusím ani do N.Y. Přijede i ke mně, je odleželé a voňavé.
Osobně poslední dobou stále na cestách nejdu pod 350 gr anžto jsem z nedostatku piva (víno to nenahradí) přišel o fakt hodně kilo a tři dírky na opasku a další menší kalhoty si už kupovat nechci a raději investuji do pěkných 450 gr kousků když už si najdu čas, protože na kole se svalova hmota počítá a masíčko tomu napomáhá. Ústřice samozřejmě srkám pravidelně a teď je i sezona šneků a šparglu. Jak se přesunuji tak se to překrývá 🙂
Všechny v kotlince zdravím a zase někdy.
Je
Je bylo nějak navíc 😉
Rakousko je fakt krasne. Moje maminka se narodila v hornich Rakousich blizko Amsteten. Jeji rodice vsak chteli do Republicky, tak tomu rikali. Diky p.profesorovi Rysankovi jsme , Alena i ja, mluvili dost slusne nemecky. Zili jsme tam ctyri mesice, pracovali a taky meli ve Vidni svatbu v roce 1970. Manzel me tam provdane spoluzacky mne nabizel misto u Siemense, byl tam nejakym managerem. (Dodneska se pri nasi kazdorocni navsteve vidime.) Jeden z duvodu, proc jsme tam nezustali bylo to, ze jsem dvakrat, trikrat denne v praci a jinde uslysel, ze jsem auslendr. Melo to pro me takovy nejaky nadech, ze bych se sveho prizvuku nikdy nezbavil a tudiz bych tam byl cizincem navzdycky.
Jeste dodam: (ja vim, uz tady dneska opruzuju)Ani jednou, ani jednou mne tady nekdo nerekl, ze jsem cizinec. Ani jednou, a ze mam prizvuk jak noha!
Je kravinou,co kdysi kdosi rekl, ze „jsem doma tam, kde si povesim klobouk“. Tak jednoduche to neni. Ani trosku ne!
Dobré ráno vespolek,
Starý kocoure,
nyní bydlím u a pracuji v Českých Budějovicích – takže hranice jižní, nejblíže je Horní Rakousko a Linec.
skimici,
tak velký kus masa bych do sebe bez zeleninové přílohy ani nedostala 🙂 A ústřice se šnekama nikdy, s přílohou či bez, to něco, co si ráda odpustím.
Ale možná šlo u toho steaku spíš o způsob porcování (poměrně vysoký kus masa) a přípravy – jak píšete, lehce ogrilovaný, medium rare, po přesunutí z grilu na talíř ještě nechat dojít. IMHO to ani nebylo moc kořeněné (začátek jsem neviděla), na tom talíři to jen lehce posolil zřejmě hrubozrnnou mořskou solí (nikoliv mlýnkem ale štipcem prstů).
Dobré zas ráno… 2 Honza ze Žižkova (17.6.2019 | 21.17) – „co se jmenuje, jako by mu chyběl prst“ – nad něčím podobným se vždy podivoval jeden můj kamarád, proč si dal český básník pseudonym „Bezruč“, když poštmistr Vašek měl ruce úplně v pořádku… Usuzoval z toho, že mu spíš chybělo něco jiného, což se ovšem do literatury nehodilo…
2 martin tt (17.6.2019 | 21.44) ad „Nieder Oesterreich – víte vůbec, kde leží Moravské Pole?“ – Zhruba tady:
https://en.mapy.cz/zakladni?vlastni-body&x=16.8718824&y=48.4742995&z=13&l=0&ut=New%20%20POI&uc=9mzfixPr0u&ud=16%C2%B052%272.709%22E%2048%C2%B029%277.624%22N
2 maYda (17.6.2019 | 21.54) – spíše svatého Rufa…
P.M.
ano. Rakousko je moc hezké. Letos jsem ukončil svoji delší misi v Rusku, místní team už to dává beze mě a v Evropě jsem si přibral místo toho Rakousko. Nakonec – R jako R 🙂
Je to fakt nádherná země, nejen Vídně, Linzů, Grázů ale i Salzburgů s kouzelnými horami a jezery (Mondsee, Attersee například) až po Innsbruck, Bodensee s Bregenz atp.
A všude se tam na venkovech usmívají, pijí dobré bílé a nejsou zpruzelí 🙂
2 skimic (17.6.2019 | 23.12) – „Za takovým masem už dnes nemusím ani do N.Y. Přijede i ke mně, je odleželé a voňavé.“
Jo, takové maso jsem zažil jednou v Grenoblu… Jen jsem poněkud chvátal, tak jsem nepočkal, až na ten stůl doleze samo… Neprosíravě jsem si z něj dal udělat steak (prosírání nastalo později…) Letní vedro, cca 30 ve stínu, ale i tak mě poněkud zarazilo, že to maso bylo opravdu odleželé a voňavé – v ruském smyslu slova vůně… Následovala noc plná vášní, kdy jsem nevěděl, kterým koncem se mám natočit k míse dříve… Druhý den jsem nahlédl do šuplíku, ve kterém to maso skladovali, a už jsem se přestal divit, že bylo tak krásně odleželé a voňavé… Jetli znáš pojem „stack machine“, neboli FILO – first in, last out… Na tento nevšední (naštěstí) zážitek si vzpomenu vždy, když slyším pojem „francouzská kuchyně“ a velebení téhož. A měl jsem kliku, nechybělo mnoho a mohl jsem mít podobný zážitek s ústřicemi… To jsem tam byl na důležité schůzi, po které byla oficiální večeře a Philippe mě bral jako čestného hosta – a že prý mi rezervoval porci ústřic… Že sice je už květen, ale že ty ústřice jsou úplně čerstvé… Já věděl, že v dalších jídlech je i jehněčí, tak jsem s díky ty ústřice odmítnul, že si raději dám to jehněčí… Tak Philippe – že si je vezme místo mě… No a ještě tu noc ho odvezli do špitálu, kde strávil týden plný vášní a byl rád, že to přežil… Tak tohle je pro mě „francouzská kuchyně“!
Myslím, že rakouský TABOR není nezbytně navázán na český Tábor. Koukněte se do bible a najdte tem horu TABOR.
PeS
sebstverstaendlich!
Mjaso dalžno páchnuť chorošo i ne voněť 🙂
2 quivis – IMHO, český Tábor byl dle pověstí právě inspirován tou biblickou horou. Na místě bývalého hradiště ho založil Petr Hromádka a nazval ho podle té biblické hory.
Dobré ránoi,
“ spíše svatého Rufa…“
já vím, PeSi. Ale někde jsem četla méně použivanou variantu „sv. Rocha“ a ta se mi líbí víc 🙂
skimici,
kdo by byl zpruzelý na dobře platícího zákazníka, to se dočkáte jen ve vřelých Čechách 🙂
Ale spolupráce už není úplně hladká, asi se přitom málo pije.
PeS (18.6.2019 | 6.58) To byla i narážka na to, jak se ten pán představoval. Obecně jsem si všiml, že podobná gesta používají lidi, co se jmenujou podle vhodných tělesných součástek. Např. Doc.RNDr.MUDr. Malík (nevím, potkal-lis ho) při představování ten prstík ukazoval. Zajímavý by byl pan Prdelka, ale takového jsem zatím nepotkal.
Na vojně jsme měli útvarového doktora Gundu.