Ústavněprávní kurvítka

Pavel Hasenkopf

1. Smí prezident republiky odvolat premiéra?
2. Může prezident republiky odvolat premiéra?
3. Co by takové odvolání premiéra znamenalo?

Poučil mne nedávno kamarád, co je to „kurvítko“. Tak tedy kurvítko je nenápadná část stroje či zařízení, která se porouchá těsně po záruční době a jejíž oprava vyjde dráž, než koupit si úplně nový stroj či zařízení.

Není to přirovnání úplně bez chybičky, ale přivřeme-li oko, i v české Ústavě nalezene poměrně dost takových skrytých kurvítek.

Bronzovou medaili má u mne úřednická vláda. Přestože jsme měli už dvě, naše Ústava s ničím takovým vůbec nepočítá. Pojmovým znakem úřednické vlády totiž není, že ji tvoří místo politiků úředníci, ale že taková vláda vládne pouze s implicitní důvěrou parlamentu, dokud nepodá demisi, nebude odvolána anebo jí nebude explicitně vyslovena nedůvěra. Naše Ústava však nepočítá s tím, že by některá vláda vládla pouze s implicitní důvěrou, každá musí mít explicitní důvěru Sněmovny a proto se Fischerova či Tošovského vláda z hlediska Ústavy nijak nelišily od vlád Klausovy či Zemanovy. Nic moc, jen drobná chybka z neznalosti.

Stříbrnou medaili má premiér v naději, in spe. Takovým premiérem byl např. Jan Fischer v době, kdy byl již jmenovaným premiérem ještě bez ministrů vedle dosluhujícího premiéra Topolánka a jeho vlády v demisi. Tehdy jsmě měli zcela legálně dva premiéry současně, navzájem se respektující. Světový unikát, ale taky nic moc, žádná pořádná škoda tím nevznikla.

Nejpřísněji střeženým ústavněprávním kurvítkem je čl. 62 písm. a), tj. odvolání premiéra prezidentem. Zlatá medaile.

I. SMÍ PREZIDENT REPUBLIKY ODVOLAT PŘEDSEDU VLÁDY?

Ústava obsahuje celou řadu prezidentských pravomocí. Výkon většiny z nich něčím podmiňuje: např. kontrasignací premiéra, tím, že smí konat jen na něčí návrh, tím, že smí konat jen v nějaké Ústavou předepsané situaci, apod. Výkon ostatních pravomocí zůstává nelimitován a je plně na uvážení prezidenta republiky.

Soustřeďme se nyní jen na čl. 62 písm. a) cituji:

„Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,“.

V tomto ustanovení je skryto hned 8 prezidentských pravomocí:

– jmenování premiéra,
– přijetí demise premiéra,
– odvolání premiéra,
– jmenování jiného člena vlády,
– přijetí demise jiného člena vlády,
– odvolání jiného člena vlády,
– odvolání vlády,
– přijetí demise vlády.

(Povšimněme si, že zcela chybí jmenování vlády jako celku – ani nikde jinde Ústava nepředpokládá jmenování vlády jako celku).

Ten, kdo si dá tu práci a připíše si ke všem uvedeným 8 pravomocem i Ústavou předvídané podmínky jejich výkonu, zjistí, že odvolání premiéra ničím Ústava vůbec ničím nepodmiňuje. To může znamenat dvě věci: Buď se ústavodárce zbláznil, nebo ústavodárce dal prezidentu republiky do rukou právo odvolat premiéra kdykoli podle jeho volného uvážení. Striktně vzato tedy premiérovo bytí a nebytí závisí na volné úvaze prezidenta republiky. To je gramatický výklad.

Lze namítnout, že tak to tvůrci Ústavy jistě nemysleli, že to by byl skandál to takto vykládat.

Na to odpovím, že
a) je to problém tvůrců Ústavy, měli mít větší představivost, mírně řečeno, já musím vycházet z předpokladu, že ústavodárce vždy ví, co činí; a
b) si vůbec nejsem jist, zda opravdu jde o nedopatření, protože ten výklad plyne nejen z psaného textu Ústavy, ale má i svou hlubokou logiku.

Považte:

1) Nikdo nezpochybňuje, že premiéra vybírá prezident.

2) Nikdo nezpochybňuje, že premiér si vybírá své ministry – prezident je teoreticky může odmítnout, ale nemůže premiérovi žádného vnutit.

3) Nikdo nezpochybňuje, že vláda jako celek musí získat (a udržovat si) důvěru Sněmovny.

4) Nikdo nezpochybňuje, že premiér ministry i sesazuje. Logicky. „Pan premiér dává, pan premiér béře“ (Sir Humphrey Appleby).

A teď mi povězte, proč by logicky nemělo také platit, že:

5) Prezident smí odvolat premiéra. I pan prezident dává i béře, jen o úroveň výš. Proč by měl jen dávat? Kruh se uzavírá.

To je systematický výklad.

Prezident tedy smí odvolat předsedu vlády. Pokud mi tento závěr chce někdo vyvrátit, nechť tak učiní stejně systematicky, jako jsem k němu já dospěl. Proč by ta pravomoc v Ústavě jinak vůbec byla, čím a proč by byla limitována? Kde v Ústavě se o takových limitech píše?

To je právní úhel pohledu.

II. MŮŽE PREZIDENT ODVOLAT PŘEDSEDU VLÁDY?

To je zcela jiná otázka, reprezentující politický úhel pohledu.

To, že někdo něco smí, i když je to nakrásně prezident republiky, ještě neznamená, že také může.

Bezbřehá pravomoc prezidenta odvolat premiéra je ústavněprávní jaderná bomba a jaderné bomby se v běžných potyčkách nepoužívají.

Neumím si představit Parlamentem zvoleného prezidenta, jak jen tak pro nic za nic odvolává všemi milovaného premiéra těšícího se důvěře všemi respektované Sněmovny. Prezident, který by něco takového udělal, by byl pravděpodobně prohlášen za nesvéprávného.

Umím si ale představit prezidenta, jak odvolává premiéra, proti kterému demonstrují dvě třetiny národa.

A umím si i představit lidem čerstvě zvoleného prezidenta majícího pohodlný náskok před svým soupeřem, jak odvolává nepopulárního premiéra stojícího v čele vlády, které už dlouho jen málokdo dokáže přijít na jméno, a který se těší těsné důvěře Sněmovny, která disponuje jen čistě formální autoritou.

III. CO BY TAKOVÉ ODVOLÁNÍ PREMIÉRA ZNAMENALO?

Ponechám stranou politické reakce, ty by se mohly pohybovat, podle okolností, od frenetického nadšení davu až po absolutní zatracení prezidenta. Politika není můj obor.

Z právního hlediska by samozřejmě odvolaného premiéra musel bezprostředně nahradit někdo jiný. Ani vteřinu bez premiéra.

A dál už je to divočina i z právního úhlu pohledu: Lze totiž stejně kvalitně hájit názor, že odvolání premiéra by automaticky znamenalo pád celé jeho vlády (podle zásady „vláda stojí a padá s premiérem“), jako názor, že by šlo o pouhou personální výměnu samotného premiéra a na novém premiérovi by pak bylo, aby si případně nechal obměnit i ministry, uznal-li by to za vhodné. Nebudu unavovat detaily obou možných výkladů, jen načrtnu dvě politicky diametrálně odlišné, ale de iure totožné situace:

Situace první: premiér je vážně nemocen, např. po nehodě, zcela nezpůsobilý nejen dalšího výkonu funkce, ale i vlastní rezignace. Odvoláme jej tedy a vyměníme ho za jeho nejbližšího spolupracovníka, celá politická scéna souhlasí. Máme kvůli tomu nechat padnout celou vládu a nutit ji znovu žádat o důvěru, kvůli nemoci jediného člověka, když se jinak nic nemění? To by byla přeci hloupost, že ano …

Situace druhá: premiéra za stranu přátel psů nahradí premiér za stranu přátel koček. Následně si vymění všechny psí ministry za kočičí ministry. Totální politická změna kursu. Můžeme v této situaci nežádat nové hlasování o důvěře, byť vláda by to formálně byla stále ta samá, jen s úplně jinými lidmi? To by byla přeci hloupost, že ano …

A právě proto je tohle ustanovení tím největším ústavněprávním kurvítkem, právě proto je to neuralgický bod Ústavy, který má dvě stejně dobrá řešení, mezi kterými nelze bez použití tojho nejnižšího právního impresionismu, zakrývajícího účelový výklad, rozhodnout, které je lepší a v souladu s Ústavou a které ne (obě současně být v souladu s Ústavou nemohou). Proto jakémukoli prezidentu republiky doporučuji se odvolání premiéra vyhnout, jak to jen jde či půjde.

Doplnění:

Chtěl jsem tenhle „jaderný kód“ původně předat Zemanovi spolu se svou verzí amnestie a dalšími věcmi, ale pak na to téma ode mne chtěla vyjádření ČT, rozhovor jsem odmítl, jedině text, to se zas nehodilo jim, a co pak s tím textem? A poslední kapkou byl včera hysterický Nečas mluvící o ústavním puči – tohle, krucihimlhergotfix, říká člověk, který ještě před 14 dny říkal, že je povinen prezidentovi všechno podepsat? A usoudil jsem, že bude lépe, když o existenci téhle ústavněprávní jaderné zbraně budou všichni vědět. Pak bude i menší riziko, že někdy dojde na její použití.


Umění prohrávat

Zuzana Chlumská

 

Vyhrát může jen ten, kdo se naučí i prohrávat.

 Pokud nepřipustíme, že chyba byla i v nás, těžko nás to přiměje k tomu, abychom zlepšili svůj výkon. Pokud budeme jen kňučet, že nám pánbůh nepřál, foukal protivítr, klouzalo to, soudce koukal jinam a protivník nehrál fér, skončíme jako doživotní outsideři.

 Ta kampaň byla více než hysterická. Spíš citová záležitost, než pragmatická volba hlavy státu. Navíc v systému, kde president může dění ovlivnit jen relativně málo. Kdy místo hesel „Udělám, Prosadím, Nepřipustím“, může ve skutečnosti vyslovit jen „Budu se snažit udělat, prosadit, nepřipustit.“

 Volíme všemocného „pana krále“, který určitě zařídí všechno, co si přejeme a chceme, aby počítal s tím, že mu nafackujem, když nebude po našem. Lapáme sliby, lapáme ideje, abychom v případě, že se nám přestane líbit, otočili na čtyráku a začali ječet, co si to dovoluje.

 Řádné volby jsou pro nás jen ty, ve kterých vyhraje náš kandidát. A když nevyhraje, uděláme na toho druhého dlouhý nos, sepíšeme petici, že ho neuznáváme a dokonce mu pohrozíme, že si nepověsíme na stěnu jeho portrét.

Čímž poněkud připomínáme zpovykaného spratka, co nedostal zmrzlinu a tak sebou praštil na podlahu, kope kolem sebe a vřeští.

Stará lidová zkušenost v takových případech doporučuje kýbl studené vody.

 

Chtěli jste přímou demokracii, chtěli jste nepolitickou politiku – dostalo se vám v míře vrchovaté možností ji využít! Adorovali jste o překot noblesu a hádali se, jak hokyně na trhu, prohlašovali jste, že váš kandidát spojí občany této země a sami jste dělali vše pro to, aby se rozdělila, požadujete úctu a odmítáte respektovat druhé.

 

Pokud neuznáme vítězství druhého, těžko můžeme v budoucnu požadovat, aby někdo uznal vítězství naše.

 

 

Es lebe die EU – ale za svý !!

Nejen rum a pomazánkové máslo.
Prodáváte málo? Pak ochranu v EU nehledejte…
Ta EU je fakt jen převodní pákou silných koncernů. Neprodávají se úsporky? Zakážeme žárovky. Neprodává se po EU dost francouzského vína? Zakážeme nové vinice a dáme dotace na vyklučení těch stávajících. Dtto cukr…Neprodává se dost americké „europivo“ / 🙂 / ? Podrazíme Budwar.
Do r. 2010 doženeme a předeženeme USA – stálo v Lisabonské strategii.Dnes jde o to, neztratit stopu.
V nové strategii do 2020 stojí, že prý podpora konkurenceschopnosti.
A proto dává EU jasnou přednost kvantitě před kvalitou!
Přeji jim, aby malé pivovary v Belgii, díky tomuto rozhodnutí, ukončily činnost a oni museli pít jen ten americký Bud!

Mě by snad ani nevadilo, že ten soud rozhodl jak rozhodl… ale to odůvodnění mě nakrklo!
.

Veselé historky genetické, nejen pro Ptakopyska

Matzurka

Asi všichni tušíte, že nejsou všichni biologové stejní, dokonce ani genetici. Někteří se zabývají rostlinstvem (botanikové), jiní zvířenou (zoologové), a i genetici si volí objekty svého zkoumání dosti často podle svých oblíbených rostlin či zvířat. Jsou to pak takoví hybridi (tedy ti kříženci zoolog x genetik či botanik x genetik), kteří jsou dnes vesměs označováni buď jako genetici evoluční (je-li jím bližší genetika) nebo molekulární ekologové (přeci jen je víc baví běhat v terénu a nahánět své budoucí vzorky). No, a jelikož občas není snadné rozhodnout, o jaký ulovený druh se jedná (popisem druhových rozdílů se zabývají taxonomové, to už je další sorta vědců, schopných si zapamatovat množství nezáživných informací zvící telefonního seznamu Mexico City), vydumali ti genetičtí koumáci tzv. DNA barcoding, neboli čárový kód na základě kousku DNA. Představit si to je poměrně jednoduché, řetízek DNA tvoří jen 4 různé báze ve specifickém pořadí, pro jednoduchost si je lze znázornit třeba barevnými korálky na šňůrce, přičemž je tam navlékáme ve zdánlivě náhodném pořadí (ve skutečnosti to pořadí určuje strukturu bílkovin). Pokud bychom to pak z obou stran zducli, tak to vytvoří barevný čárový kód, obdobný tomu černobílému na zboží v každém superhyper. Důležité na tom koumání bylo zjistit, který kousek kterého genu bude zrovna tak proměnlivý, aby se na jeho základě dalo určit, že zkoumaný objekt je třeba ježek východní a ne západní.

Tento rozlišovací kousek DNA, dále mu říkejme standardně „marker“, byl objeven celkem nedávno, v podstatě na přelomu tisíciletí. Předcházela tomu řada studií, které používaly řadu jiných markerů, a když už jich bylo opravdu, ale opravdu hodně, si pár lidí sedlo na zadek a začalo to množství informací třídit, až se jim vyloupl ten dnes používaný DNA barcoding.

Jednou z těch předcházejících studií byla i práce doktorů zoologie/genetiky Bakera a Palumbiho, kteří ve své době měli za cíl najít markery pro velryby. Jak je dobře známo, velryby jsou loveny a pojídány, ovšem je jich čím dál tím méně a mnohým druhům začíná hrozit vyhynutí (vlastně sežrání hladovým druhem Homo sapiens). Mezinárodní velrybářská komise proto požádala oba výše uvedené vědce, aby jim trochu pomohli, neb komisi se přeci jen zdály některé balíčky s masem na asijských trzích podezřelé. Oba kolegové projevili dobrodružného ducha, neboť aby neporušili zákon o zákazu vývozu masa z ohrožených druhů, odcestovali do Japonska s velkým kufrem, v němž bylo zapůjčené „cestovní“ laboratorní vybavení (firma věděla, jak se dělá marketing), a v hotelovém pokoji si udělali provizorní laboratoř. Pak se vypravili na nákupy, a donesli si celou škálu produktů označených „velryba“ od masa sušeného, soleného, marinovaného v sezamovém oleji či sójové omáčce, až po čerstvé řízky. Z tohoto materiálu extrahovali DNA, a pak připravili onen „marker“. Ten už se vyvážet může, takže přesnou sekvenci, tedy pořadí oněch barevných korálků, určily laboratoře na Novém Zélandu a v USA. Nooooo… konec si jistě domyslíte, ze 16ti vzorků jich bylo 5 z chráněných druhů, a další tři pocházely z delfínů a mořské želvy (což se sice asi lovit může, ale klamání zakazníků se přece nedělá). O něco později byla provedena podobná studie ve větším rozsahu, ta už zahrnovala i nákupy z Koreje, a z celkového počtu 954 vzorků jích bylo 773 opravdu z velryb (z toho zhruba 9% z chráněných druhů), zbytek opět z delfínů, želv, ale i ovcí a koňů. Ňam !

DNA Barcoding se tímto a dalšími případy stával stále více populárním, takže dnes existuje obrovská porovnávací databáze, používaná pro ledacos. Ovšem u zrodu tohoto projektu stál pro změnu zoolog/genetik kanadský, dr. Hebert. I jemu se podařil hezký kousek….

V r. 2007 si jedna paní v Chicagu koupila na asijském tržišti dvě mražené ryby („ďas mořský”), a uvařila z nich rodince dobrou polívčičku (příprava zahrnovala očištění, vykuchání a 7 hodin máčení ve studené vodě). Paní si dala pořádný nášup, manžel i dcerka si dali pár misek (dcerka spíš jen mističku), načež se rodičům udělalo velmi nedobře. Paní zvracející, s otupělostí a brněním v okolí úst, celkovou slabostí a bolestí na hrudníku přijali do nemocnice, manžel měl naštěstí příznaky slabší, takže byl ponechán v domácí léčbě, dcera byla bez příznaků. I začalo horečnaté hledání zdroje nemoci, takže byly zbytky kůže a vnitřnosti podrobeny chemické analýze; vyšetřování se zaměřovalo na tetrodotoxin, obávaný nervový jed. Samozřejmě že se do toho vložil federální zemědělský úřad, který má mimo jiné v popisu práce také dohlížet na kvalitu dovážených potravin. I strhla se mela převeliká, prací téměř detektivní byl zjištěn prodavač i další ochody, které obdržely stejnou či obdobnou zásilku s nevinným označením „ďas mořský, vykuchaný a bez hlav, vyprodukováno v Číně“. Kromě chemiků ty zmraženiny posuzovali i zoologové taxonomičtí, ale došlo i na dr. Heberta. Jemu byly zaslány rozvařené zbytky masa z oné polévky…. a mělo to dobrý konec, neboť i on na základě genetického markeru potvrdil podezření ostatních zúčastněných, že šlo o jedovaté čtverzubce, v Japonsku známé jako poněkud adrenalinová mlsota „fugu“. Paní se uzdravila po třech týdnech, manžel mnohem dříve, a dr. Hebert dnes stojí v čele nadnárodního konsorcia pro DNA Barcoding s cílem přidělit kódy všemu živému, co na této planetě pobíhá. Databáze je dnes obrovská, ale ukazuje se, že platí jen na živočichy, a ještě ne všechny. Ale nebojte se, pracuje se i na markerech pro další organismy, takže ve tmě tápat nebudeme.

A teď hezky do postýlek…. vlastně ne, pokud byste měli zájem nebo vás trápil nějaký prťavý živočich, kterého lze odchytit a v lihu zaslat k analýze, můžete se mi ozvat – tuhle identifikaci děláme s mými studenty v rámci výuky, a mnohdy je to rychlejší, než se dopídit specialisty taxonoma na tu či onu zvířecí skupinu (neboť na rozdíl od něho genetici neběhají v terénu mimo dosah signálu).

 

PS.

Oba uvedené případy jsou zdokumentované v odborných publikacích, pdf v AJ je volně k získání a mohu přeposlat.

Žně uprostřed zimy – kdo to má?

Tak nám sice nezastřelili Ferdinanda, ale postoupili Zeman se Schwarzenbergem do druhého kola. Rozpoutá se mediální uragán a smršť úvah.

 A teď budou  mít všemožní i nemožní sociologové a poblitologové v každém případě opravdové zně. Třeba už snad dva měsíce jsem neviděl Vladimíru Dvořákovou. Ale možná je to moje chyba, protože se málo dívám na televizi obecně a ČT zvláště.

Však si teď vezměte takovou zásadní událost – Nečas se Sobotkou podpořili do druhého kola Schwarzenberga. I já, sedlák, bych z toho klidně udělal studii na dvě ( a kdyby to někdo zaplatil i na více) normované stránky:
– proč ho podpořili? Je pravicový? Není. Ale je to koaliční partner a to se sluší.Kromě toho nemají rádi Zemana. Další důvod je, že voliče pokládají za masu bez vlastního názoru (to už déle)… i když při dnešním výsledku by se o tom asi nechalo pochybovat.

Dále jsou nejméně čtyři možnosti:
— a) disciplinovaní voliči ODS je poslechnou – otázka je, zda to ta 2,5 % ovšem vytrhnou.
— b) ostatní začnou přemýšlet a konečně je napadne, že chceme-li mluvit o společenském a hospodářském marasmu současnosti a nutnosti změny, je za to místopředseda vlády plně spoluzodpovědný a tedy žádnou změnu ( jako český Obama-Dienstbier) nenabízí.
— c) ti co nepřemýšlí a přesto přijdou k volbám si řeknou: Nečas doporučil? A na just ne!
— d) umělecká fronta, které až do teď bylo všechno jasné, zpozorní a znejistí, jestli není někde něco špatně když ho protěžuje Nečas.A Zemana volit nemůže, protože ho volil Klaus, to dá rozum! Teď bábo a dědku raď! Tak ti přemýšlivější zůstanou doma.

No řekněte : je to podpora nebo polibek smrti? Koho bude ve druhém kole volit Pehe??
(to by mě fakt zajímalo, já bych si hned vsadil pár stokorun na toho druhého na vítězství o krátkou hlavu…)

Když dva dělají totéž…

Zuzana Chlumská

Někteří ředitelé škol a někteří oudové státní rozhodli projeviti své udatenství a sejmouti obraz presidentův celé! dva měsíce před ukončením úřadu. A našli se i tací, co snují plány na obvinění z velezrády.

V této souvislosti napadá mne jen strážník Bretschneider, který v tomto případě jmenuje se dr.Samková.

A tedy se ptám – což takhle Ústava, která presidentu republiky dává na vyhlášení amnestie právo? Též jí odklidíte někam na půdu, nebo hodíte do kamen či dokonce použijete namísto toaletního papíru?

Udělali jste cokoliv proto, aby to vyhlášení amnestie neumožňovala? Vznesli jste kdykoli před tím sebemenší námitku proti tomuto ustanovení?

Vysvětlíte dětem, že Ústavou není nutno se řídit, když se to právě nehodí do krámu?

Považujete amnestii za velezradu? No dobrá, ale pak tedy měřte všem stejně!

President Havel, ač za svou první amnestii kritizován, vyhlásil ještě dvě další – v. r. 1993 a 1998 – vždy při svém nástupu do úřadu. (Pravda rozsahem menší, ale přece.)

Vznesl snad někdo tenkrát nějakou námitku? Hovořil někdo o velezradě? Pokud to byla velezrada, tak musí následovat činy! Běžte tedy, obžalujte oba naše presidenty a letiště Ruzyně se zas může jmenovat Ruzyní!

 

Že je to blbina? Souhlasím! Ale v obou případech, vážení! V obou!

Vítejte v novém roce!

Naděje, že bude lepší než ten minulý neumírá, i když na konci zase usoudíme, že sice byl horší než ten loňský, ale na druhé straně, ještě pořád lepší než ten přicházející. Třeba je to tím, že nemládneme.

Nový rok začal dělostřeleckou bitvou jako u Verdunu.Naplno od jedenácti do jedné. No a já pak do tří uklidňoval jednoho koně, který z toho měl třes a následně koliku. To nám to pěkně začíná. Doufám, že pořekadlo: jak na Nový rok, tak po celý rok!  neplatí…

Rok bude volební, lze opět očekávat legislativní smršť, uvidíme jak se uvede nový president, i na vývoj v EU jistě něco doplatíme, protože poslanci ten ESM schválí a nový president s radostí demonstrativně podepíše… no prostě bude zase veselo, až nám z toho bude smutno.

Přeji vám všem v roce 2013 pevné zdraví a nervy.

(Případně naopak, protože od pevných nervů se odvíjí i to zdraví.)