Petr Kunetka
Musím se přiznat, poslední dva dny se cítím jako paralyzován ani ne tímto atentátem, ale tím, co vše ukázal. Doposud jsem nechápal, co museli cítit Američané po Dallasu, nyní je mi to srozumitelnější. Snad pomůže – nejen mne – když své pocity položím na papír.
Charlieho Kirka jsem si více začal všímat ca před 4 lety, ne skrze jeho podporu Trumpa, ale občas se mi objevil na youtube. Jeho velmi efektivní argumentace demonstrovala, jak naprosto bezdůvodný je pocit intelektuální a morální nadřazenosti studentů a absolventů univerzit. Pohotovost v argumentaci, encyklopedická znalost statistik, ale – co bylo ještě důležitější, neotřesitelná slušnost a akceptace urážek, hlouposti, propagandy a hlavně ze všeho nenávisti, kterou po něm protistrana vrhala.
Určitě existovala témata, na kterých bychom se neshodli – víra, potraty, Izrael – ale vždy jsem si jeho argumentaci rád vyslechl a pokládal bych si za čest se s ním setkat osobně. A ačkoliv jsem s ním víru nesdílel, měl mou úctu za intelektuální poctivost, se kterou s touto vírou argumentoval a žil.
Svým vystupováním a jednoduchostí prezentace – prostě si rozložil stan v kampusu a dal mikrofon každému, kdo si o něj požádal k dispozici pro jakoukoliv diskusi – dokázal oslovit mladou generaci s neuvěřitelnou efektivitou. V rámci těchto debat je mnoho příkladů, kdy se indoktrinovaný jedinec pod tlakem argumentů zasekl a musel přiznat, že se mýlí. Někteří spustili sérii nadávek a urážek a zbaběle utekli, ale jiní se zamysleli a udělali první krok na cestě k samostatnému myšlení. Ani za živého boha si nemohu vzpomenout jiného politika nebo politického aktivistu, který by byl schopen takto vystupovat.
Jeho tolerance a pokora i k tomu, co pro něj muselo být naprosto nepřijatelné, byla úžasná. Tento rozhovor s transgender osobou asi mluví za vše.
Tuto svou jednoduchou efektivitou a pokorou samozřejmé vzbudil obrovskou nenávist – médii, univerzit, indoktrinovaných studentů, neziskovek. Člověk, o kterém si troufnu říci, že nikdy neprojevil ani nejmenší stopu nenávisti – byl obviňován (a mnohokrát byla snaha jej zatknout) z nenávisti proti prakticky všemu, z nacismu, rasismu, mysogynie a celkové byla vytvářena atmosféra dehumanizace a přijatelnosti jeho vraždy… Je přijatelné zabít Hitlera, který se dere k moci, že ano… A kdo by řešil detaily, zda je to Hitler nebo Kirk, když je kauza posvěcená médii i univerzitami.
A 10.9. se povedlo. Neidentifikovaný střelec smrtelně zasáhl ze vzdálenosti ca 180m a úspěšně utekl. Nelze vyloučit, že s pomocí kompliců v davu – některé záběry ukazují nadšenou reakci několika přítomných na zásah.
Jak to u takto významných osobností bývá, věci nekončí jeho smrtí. První reakcí byl šok konzervativní části veřejnosti. Jenže už nyní lze pozorovat, jak se tento šok a smutek mění na hněv. Tomu samozřejmé pomáhají nadšené reakce stovek tisíc, možná milionů – studentů univerzit, profesorů, neomarxistů na sociálních sítích… Inu, univerzity vždy dláždily cesty diktaturám, nyní i vidíme jak. K tomu pokrytecká reakce médií v duchu „sama si za to mohla, když šla parkem“. A dokonce i levicových senátorů, odmítajících a rušících minutu ticha…
Samozřejmě, to vše je finální důkaz idiocie lidí, kteří se ohání svou intelektuální nadřazeností a neuvědomují si, kdo je živí. Jak jsem psal výše, smutek se mění na hněv a hledá cíl. Není to malá věc. Je to hněv většiny Američanů, kteří doposud s malým zájmem o společnost chodili do práce, starali se o rodinu a viděli, jak jim neomarxisté kradou americký sen, označují je za primitivy nebo fašisty a živí se jejich daněmi. A ti samotní nyní přímo oslavují, nebo pokrytecky obhajují smrt člověka, který s nimi mluvil srozumitelným jazykem o tom, jak se k němu vrátit.
Jako sypání soli do ran – či spíše jako rudý šátek na býka – působí výzvy liberálních politiků pravicovým influencerům, aby – poté co je 8 let zasypávali nenávistí a nejeden z nich si prošel pokusem zastrašováním, či pokusem o vraždu – aby uklidnili své reakce nejen na liberály obecně, ale i na ty, kteří OSLAVUJÍ vraždu Kirka. Ne, nedělám si legraci. Je třeba je prosté pochopit, že jsou takoví…
Nejsem Američan ani věřící. Možná je třeba mít porozumění pro lidi, kteří oslavují atentát jednoho z posledních politiků, kteří dělali politiku bez nenávisti. Ale já jej nemám a přeji jim všem, aby k nim skutečně přišlo to, co již vidím na horizontu.