To by bylo něco pro mě, kdyby sloužila ještě původnímu účelu. Voják jsem byl,jezdec jsem a invalida brzo budu…, i na přednášku bych šel !!

Zuzana Chlumská

 Jj – už jsem to psala. Mockrát! Poprvé někdy v roce 2000 … pak ještě …. tuhle jsem našla článek z roku 2003. A nebyla jsem sama, pořád někdo píše: „Vychovávejte ty děti pořádně, jinak na to doplatíte vy i ony!“

  Všechno marné, jsme tmáři a všechno co bylo je špatně, v 21. století nutno vše dělat lépe! Zejména pak svobodně, takže výchova stala se jakousi cochcárnou, kde nejdříve dítko si dělá co chce a pak všichni dělají to, co chce dítko. Tedy v rodině. Zde.

  Dítko však musí do školy a tady narazí – na dalších 25 svobodně vychovávaných dětí, z nichž jedno každé si myslí to samé – že svět se řídí podle něj! Záhy všichni zjistí, že svět je zlej a idea nefunguje. Robě dosud přesvědčené, že např. restaurace je místo k hraní na honěnou a cvičení zdatnosti ve skoku na židle, s úžasem shledá, že je po něm požadováno, aby ve třídě toto nečinilo. A naopak činilo věci nemilé jako je matika!

 Leč svobodný duch nedá se tak snadno ujařmit a dítko se vzepře, podporováno matičkou, tatíčkem a babičky se rády přidají. Přesvědčeni, že jejich Pepíček je darem božím veškerému lidstvu, opakují to doma tak často, že Pepíček uvěří.

 Podle výzkumu vědců z Amsterodamské university narůstá počet dětí, které k sobě chovají patologický obdiv. A malý narcis pak vyžaduje pro sebe zvláštní zacházení a ohledy …. a zákonitě opět narazí. Zde.

 Dítko dále roste a do života se mu začínají plést hlasatelé moderní výchovy, z nichž některé se jim už podařilo uzákonit. A tak vznikají další a další problémy:

 Když děti do 18 let se nesmí moc učit, aby se u toho bavily,
když nesmí mít úkoly, aby se neunavily,
když nesmí moc cvičit, aby z něčeho nespadly,
když nesmí nic vyrábět, aby se u toho nezranily,
když nesmí vypomáhat, aby někdo nezneužil dětskou práci…

 Za posledních 20 let nám ten problém jaksi nakynul a rozkošatěl. První narcisové už dospěli. O odpovědnosti jim nikdy nikdo nevyprávěl a tak nevědí, co to je. Vědí, že jsou nejlepší, ale stejně dobře vědí, že venku s tím už mockrát narazili. A tak jsou raději doma. Nikdo po nich nikdy nic nechtěl a tak jsou toho názoru, že by tomu mělo tak být i nadále. Čerstvě zletilý mladý moderní jinoch pouze požaduje peníze a služby. Dostane-li se mu toho v hojné míře, je spokojen, zasedne k počítači a usoudí, že svět je v pořádku a není třeba dospět.

Zuzana Chlumská

Se svobodou slova se to má jako s nahotou!

Málokdy vidíme ji v plné kráse, povětšinou, jak chytrá horákyně, skrývá se pod hadry cenzorské korektnosti. Jen občas dráždivě ohlásí striptýz, aby, jak stará děvka plivla pár urážek a čekala, kdo jí skočí na špek. „No dovolte“, ohradí se pak dotčeně: „Máme přece svobodu slova! Nesahat!“

Účelový striptýz pak vypovídá více o autorovi výroku, než o obsahu, který nám má být sdělen.

Má tisíce podob a zejména pak tu, která se právě hodí. Máme svobodu říkat jakou barvu mají tanga L.Vondráčkové, ale místo cikán či Rom, říkáme mladík, což už je dnes chápáno jako synonymum. Pravda, jazyk se tím poněkud ozvláštňuje, ale když už je zvláštností moc, jaksi přestává být srozumitelným. Managorka podlahových krytin je zajisté k smíchu, který ovšem poněkud hořkne v ústech.

Máme právo svobodně lhát cokoliv o komkoliv, ale říkat pravdu je korektně zakázáno, neb v postmoderní společnosti se slovem normativní etika rozumí „právo na informaci“. Jakoukoli. Její kvalita či pravdivost v tomto chápání není podstatná.

Díky rozvoji komunikační techniky stali jsme se terčem největší manipulativní PR akce v dějinách. Pracuje se s našimi emocemi, využívá se našich neznalostí a právo na svobodu slova bylo povýšeno nad jakoukoli etiku a morálku.

A úplně nám uniklo, že ke svobodě slova přináleží i odpovědnost za to, co svým svobodným slovem dokážeme udělat.