Rozděl a panuj

Zuzana Chlumská

 

Rusko a Evropa jsou spojené nádoby. Po skoro čvrtstoletí usilovně rozvíjené spolupráce, kontaktů a propojení tím víc.

 

Jak řekl ekonom Německé průmyslové a obchodní komory (DIHK) Volker Treier., už současné sankce vážně poškozují 25% německých firem. A nejedná se o žádnou maličkost, ale o 300 000 pracovních míst pouze v Německu. V r. 2013 německé firmy vyvezly do Ruska zboží za 36,1 miliardy eur (992 miliard korun). Import z Ruska do Německa pak čini 40,4 miliardy eur (1,1 bilionu korun).

Pro 6200 německých firem působících v Rusku by další sankce znamenaly vážné ohrožení jejich konkurenceschopnosti.

A to se jedná pouze o Německo. Největším importérem ruských komodit v Evropě je ovšem maličké Holandsko.

 

Závislost na dovozu nafty z Ruska je pak naprosto nezpochybnitelná a těžko nahraditelná z jiných zdrojů, obzvláště při současné geopolitické situaci na Blízkém východě. Od necelých 20% objemu spotřeby Holandska a Švýcarska, přes 50% Německa, víc jak 60% Rakouska, přes 80% Polska, až po 100% závislost České Republiky, Slovenska a Maďarska.

 

V dodávkách plynu není situace Evropy o nic lepší! Dováží z Ruska více jak 54% své spotřeby plynu, v případě České republiky je to celých 100%.

 

Odtud ta malá ochota EU přijmout sankce proti Rusku v takovém rozsahu, jak si přeje USA

 

Jinými slovy: Pokud klekne hospodářství Ruska, klekne i hospodářství Evropské Unie!

 Že by to president Obama, potažmo jeho administrativa, nevěděli?

 Samozřejmě, že vědí! A nejen vědí, ale podle mého názoru, je to i jeden z důvodů, proč se děje to, co se děje!

 Smlouva mezi USA a EU je na spadnutí, jen je třeba vyšachovat Rusko a Evropa, zchudlá a na kolenou, přijme bez výhrad jakékoli podmínky. Nebude mít totiž žádného jiného partnera ani páku, jak to změnit.

 

Tak jak je to s těmi žoldáky, aneb Ženevská konvence

Zuzana Chlumská

 

Již staří Římané – jak jinak!

Slovo žoldnéř vzniklo z latinského názvu mince „solidus“ z toho francouzské „solde“ (mzda), které pak přešlo do němčiny a odtud vznikl název Söldner.

 

Žoldnéři se ve větší míře začali objevovat v římských legiích od 2.stol. př.n.l. za Gaia Maria, když potřeboval zvýšit počet vojáků v bojích s numidským králem Jughurtou a za Caesara už vznikaly celé žoldnéřské legie např. Galů. V samém závěru Římské říše bojovali v řadách legií i najatí Germáni.

 

Římská říše padla, ale žoldnéři zůstávali. Proslulými byli např Varjagové, kteří sloužili na cizích dvorech a gardu Varjagů měl i Byzantský císař. Konec konců žoldnéřem byl i vládce Kyjevské Rusi a zakladatel ruské dynastie Varjag Rurik.

 

Dokud nebyla stálá armáda, tak se to vlastně ani jinak, než najímáním žoldnéřů, řešit nedalo. Existovala sice povinnost zúčastnit se vojenských tažení svého panovníka, ale ne vždy byl po ruce dostatečný počet bojeschopných mužů.

 

Žoldnéřem byl i Jan Žižka, než se stal vůdcem husitů a postrachem Evropy. Proslulí byli i Švýcaři, kteří se od 15. stol. Nechávali po Evropě najímat. Papež má švýcarskou gardu dodnes i s jejími charakteristickými historickými uniformami. Británie, v dobách, kdy nad ní „slunce nezapadlo“ měla své indické prapory Ghurků a Francie si vytvořila svou cizineckou legii.

 

A v neposlední řadě byli žoldnéry i naši piloti RAF za Druhé světové války. Jsou snad proto méně hrdinští?

 

Podle údajů americké GOA pak v řadách americké armády činí najatí „kontraktoři“ až 48%.

 

Teď však v Afganistánu zahynuli 4 naši vojáci a jako vždy „vyvalily se vlny zdola“ až smutno pohledět.

 

Ti, co označují naši profesionální armádu za žoldáky ovšem zcela opomíjejí jednu věc – a tou je Doplňující protokol 1 k 3. Ženevské konvenci vydaný 8.června 1977:, kde je žoldnéř definován následovně:

 

1. Žoldnéř nemá právo na status kombatanta nebo v případě zajetí válečného zajatce.

2. Žoldnéř je jakákoliv osoba, která:

a)je účelově rekrutována v místě bojů nebo v zahraničí za účelem účasti v konfliktu;
b)účastní se přímo bojů;
c)je motivována k účasti v bojích především z touhy o vlastní obohacení a je jim Stranou účastnící se konfliktu přislíbena materiální kompenzace výrazně převyšující plat osob majících odpovídající hodnost a zaměření v armádě Strany;
d)není občanem Stran účastnících se konfliktu ani obyvatelem teritoria pod kontrolou Strany účastnící se konfliktu;
e)není příslušníkem ozbrojených sil Strany účastnící se konfliktu; a
f)nebyla vyslána Státem, který se konfliktu neúčastní v rámci své oficiální služby jako člen ozbrojených sil.

Takže naši vojáci nejsou žádní žoldáci v cizích službách, ale regulérní armáda, byť miniaturní. Dnešními žoldnéři jsou vojáci Francouzské cizinecké legie, či američtí kontraktoři v Afganistánu či Iráku.

 

Ale ono jde o něco jiného, není-liž pravda?

Válka je vůl, vojáci jsou fuj a vůbec by takové věci neměly na světě být.

Jenže jsou, ať se nám to líbí nebo ne. A to dlouhodobé zanedbávání, korupční triky a šlendrián se nám může zle vymstít, takže ofrňování opravdu není na místě. Tím spíš, že vzhledem k mezinárodní situaci je můžeme brzy potřebovat!

 

Protože pokud si myslíme, že nás snad bude někdy někdo zachraňovat, tak jen dokazujeme, jak jsme naivní, nedospělí a zbabělí.

 

 

Právě… jsem… se… vrátil…

nikoliv z hradu, ale z nemocnice z očního.A mám dvě zprávy, jednu dobrou, jednu horší…

– Není to úplně dobré.
– dobré je, že se to (zatím) dál nezhoršuje

Co se ale výrazně zhoršuje, je dostupnost lékařské péče. “Můj” očař si naprosto nezodpovědně, když ho podruhé  za deset let potřebuji, dovolil umřít. V okrese jsou dva jiní, ale nové pacienty neberou. Pojišťovna o obnovení té ordinace, o novém, mladém, lepším… doktorovi ani neuvažuje. Asi aby jim lidi neviděli do hospodaření?

Já už leta v duchu vidím, jak budu v důchodu jezdit doma na vozíčku mezi knihovnou a krbem a číst si… a ono to může být i jinak, když jsem si v mládí zkazil zrak pošilháváním po hezkých děvčatech…