Quivis
Válka na Ukrajině trvá snad už přes 800 dní. Ovšem příčiny musíme hledat mnohem dříve. A to naši politici a novináři opomíjejí. Pro ně vše začalo agresí Ruska v únoru 2022.
Ovšem počátek krize vznikl už v r. 2008, kdy se konference NATO usnesla, že by do NATO mohla vstoupit i Ukrajina. Tím by se „hranice mocností USA“ posunula přímo na hranici s Ruskem. Lze dohledat, že to už tehdy mělo negativní odezvu v Rusku. Že takové přiblížení má obecně své negativní důsledky, si můžeme připomenout z r. 1962, kdy SSSR začal instalovat své rakety na Kubě, nešťastných 100 km od hranic USA. TI, co tehdy sloužili v naší armádě, si jistě připomenou, že asi 4 dny spali v botách za nepřetržité bojové pohotovosti. Pak se politici dohodli a desítky let byl klid. Prostě některé akce nemusí vyhovovat druhé straně.
No a počítaje rokem 2014 se to na Ukrajině začalo nějak hýbat. Nejdříve po demonstracích a střelbě na kyjevském Majdanu padla vláda (která byla zvolena v demokratických volbách) a tehdejší prezident raději ze země uprchl, pak se k moci dostali ukrajinští nacionalisté a začali vystupovat proti rusky mluvícím spoluobčanům (ruské menšině na Donbasu). Ti si to nechtěli nechat líbit a nejdřív žádali jazykovou autonomii a když ji nedostali, došlo k jakési občanské válce. Tu se pokusili uklidnit i západní státy, což vedlo v r. 2015 k podpisu tzv. Minských dohod. Kromě stažení těžkých zbrani z linie doteku ovšem vojenské střety pokračovaly. Aniž by se do věci vložili západní účastníci Minských dohod a netlačili obě strany k jejich dodržení. Vedlo to k vyhlášení Donbasu za samostatný stát a následně k jeho rychlému uznání a následně připojení k Rusku. Dnes je málo připomínaný (a nikdy nevyšetřený) incident z té doby, kdy nacionalistické bojůvky za Ukrajinu upálily v oděském Domě odborů příznivce Ruska. Také v té době začalo docházet k adoraci nacionalistických vůdců UPA, kteří se z nenávisti k Rusku připojili za 2. sv. války k Wehrmachtu. To šlo ještě pochopit (viz slovenská Rychlá divizia), ale že přitom docházelo k zvěrstvům vůči polské a české menšině na Ukrajině (za mlčení Němců) by se opomíjet nemělo.
Kromě toho v r. 2014 proběhla ruská anexe Krymu. To je taky zamotanější záležitost než vědí naši novináři. Krym si vybojovalo Rusko na Turcích před pár stoletími a ten byl součástí Ruska až do doby, kdy ho, tuším, Ukrajinec Chruščov připojil k Ukrajinské svazové republice. Ve světovém tisku (u nás moc ne) byly v té době publikovány dokumenty amerického ministerstva obrany, podle kterých se se souhlasem Ukrajiny v Sevastopolu měly vybudovat objekty, vypadající jako americké kasárny. To bylo na Putina asi moc a tak došlo k odtržení Krymu od Ukrajiny a k jeho opětnému připojení k Rusku. Za Chruščova se nějaké referendum o připojení nekonalo, komunistická partaj prostě rozhodla. Nyní si Putin dovolil přepych referenda a většina s připojením k Rusku souhlasila (věrohodnost referenda nemohu komentovat).
No a na přelomu roků 2021 a 2022 se kolem hranic Ukrajiny začala soustřeďovat ruská vojska ( do té doby probíhaly střety ukrajinské armády se vzbouřeneckým Donbasem bez ohledu na Minské dohody evidentně s ruskou zbrojní pomocí Donbasu) a v únoru 2022 byla zahájena válka s Ukrajinou, kterou Rusové cudně nazvali „speciální vojenskou operací“. Dál už o průběhu psát nemusím, vše je dobře známé, jen o těch počátcích a příčinách. Které jsem připomněl, se dnes moc nemluví a nepíše. Před rokem to vypadalo pro Ukrajinu příznivě (náš ministr zahraničí se tehdy veřejně těšil na dovolenou na osvobozeném Krymu), ale dnes už to tak optimisticky nevypadá, volá se po zvýšení dodávek zbrani a munice Ukrajině a dokonce padly i náznaky přímého pobytu vojáků NATO na ukrajinském území.
Kdo chce nyní diskutovat o válce na Ukrajině, měl by vzít do úvahy, že pokud by se dodržely Minské dohody (Donbas by měl určitou autonomii v rámci Ukrajiny), tak by se dnes neválčilo. A posměšná konstatování našich politiků, že „mírové rozhovory musí být vedeny podle not Ukrajiny“ by bylo možno konfrontovat s tím, že přiměří v Koreji už trvá asi 70 let a mírová dohoda zatím nevznikla, ale alespoň už neumírají vojáci na obou stranách.
