“Kdo stále hovoří o míru, chystá válku.”
(Karel Čapek, V zajetí slov)
Včera se moji spolupracovníci, vesměs tak o 10 až 15 let mladší, domlouvali na tom, jak se sejít “na demonstraci”, a ptali se mě, kde je hospoda Hangár. Tak jsem jim to popsal, načež mi s hrůzou došlo, že slibované “veselí” moji čtvrt postihne už příští den. Proto jsem se jich provokativně zeptal, jestli se zase – tak jako v srpnu (nebo kdy to naposledy bylo) – nacpou všichni k nám na Letnou, abych zas nemoh’ do svý oblíbený hospody, a jestli by si příště nemohli vybrat místo Letné kupříkladu Letňany. Měli by to na metru a nikomu by tam nevadili. Kupodivu tuhle vážně míněnou invektivu vzali se smíchem.
Dneska jsem myslel, že nadcházející události strávím buď v posteli nebo v nějaké jiné části Prahy. Ale nakonec jsem měl odpoledne roupy a po čtvrté hodině, kdy jsem si – blbec(!) – myslel, že budou ještě všichni demonstrovat, vyrazil nahoru na šipky. Bylo to hrozné! Lidské davy stékaly ulicemi na Strossmayerák a já byl opravdu skoro jedinej, kdo šel v protisměru (což mi jakožto dekadentovi přišlo celkem příznačné). Nakonec mě zachránila má výřečnost, kdy jsem se vemluvil servírce do šipkařské herny ještě před otevírací dobou, čímž jsem získal do páté hodiny azyl před rozběsněnou Pravdou a Láskou.
… Doufám tedy z čisté z pomstychtivosti, že tenhle seriálový pokus o “český Majdan” opravdu nevyjde!
Ale není to jenom vztek na ucpané ulice a obsazené hospody, co mě proti téhle akci popudilo. Je to hlavně strach z toho, že bych si musel příštím životem odžít spolu se svými spoluobčany všechny ty jejich dnešní sny, pokud by se jim opravdu splnily. Přišlo by mi to líto čistě osobně, a také bych to pokládal za vážně hodně svinský trest pro můj národ, kdyby měl kvůli takovému kolektivnímu hloupnutí jednou opouštět Evropskou unii ode dneška za 40 let… opět jako poslední – těsně před Rumunskem! Což by ovšem bylo v paradoxním souladu s tradicí nyní tolik oslavovaného listopadu roku 1989.
Ale nejsem optimista:
- U sousedů už se to podařilo, když slovenská prezidentka na státní návštěvě vykládá, že by měl být “v Evropě jasně slyšet hlas” nějaké úplně jiné, cizí země, než které ona vládne: viz ZDE!
- V naší zemi se pak populární zpěvák a bývalý symbol boje za svobodu Michael Kocáb svěřuje, jak je jeho největší současnou snahou zničit spolupráci se sousedními spřátelenými státy: https://plus.rozhlas.cz/visegrad-musi-byt-znicen-je-nejvyssi-cas-aby-se-seskupeni-rozpadlo-vyzyva-kocab-8100724
… Jednou mi kdosi říkal šílenou větu:
“Za blbost se platí hůř než za zlý skutky.”
Šakal