Traktátek o sršních a jiných potvorách
Už několikrát se v diskuzi objevily zajímavé názory o působení japonské sršně mandarínské. Je to dosti velká potvora, cca o půl až centimetr větší než ta naše obecná. Japonské včely šikmoočky ji dovedou zlikvidovat teplem. Prostě se kolem jedince nakupí a svým způsobem ho tělesným teplem uvaří. Tato sršeň totiž vyšší teplotu (stačí jen o dva stupně nad včelí normál) nesnese. A také nemá ráda mráz. Japonské včely naneštěstí mají nízké výnosy, takže si do země vycházejícího slunce dovezli naši včelu kraňskou. Bohužel naše evropské včely techniku šikmooček(pro snadnější rozlišení) neovládají, takže běžně padne v plen několika sršňům celý úl.
Zcela jinak jsou na tom včely pseudoamerické. Tam samozřejmě také kraluje dovezená evropská kraňka nebo vlaška, ale převládají hlavně na jihu afrikanizované včely. Už se trochu uklidnily, ale stále si zachovávají patřičnou ostrost. Navíc mají vyšší výnosy než evropské, netrpí nemocemi, neznají včelí mor a varroa je jim k smíchu. Totéž se týká i sršňů. Sice jsem neslyšel, že by se do Ameriky dostala mandarinka, ale asi by ji při napadení afrikanizoavných včel nic dobrého nečekalo. Prý mají delší a pevnější žihadla a také větší kusadla. Zase si hoši z US libují, že jim je nikdo nekrade. Když se to s nimi umí, jsou to prý milí tvorečkové. Ale v kraťasech k nim chodit jako ke včelám u nás nedoporučují ani největší drsňáci. Mandarinky a afričanky obývají planetu do určité rovnoběžky. Nemají rády mrazy. Takže Kanada tyto problémy řešit nebude. Kupodivu prý neřeší ani Varrou destruktor. Původně v jednom distriktu zakázali léčení proti tomuto parazitu. Odneslo to mnoho úlů, trvalo to několik let, ale včely si našly cestu. Dnes Varrou téměř nevnímají. Říkají v odborných časopisech!
Zajímavý je způsob šíření mandarinky v Evropě. O tom, že by k nám přijela v kontejneru, silně pochybuji. Za tři neděle by v klidu chcípla. Podle mne ji nějaký dobrák přivezl, aby obohatil francouzskou faunu. Ve Francii se pokojně šířila, protože tento překřížený národ krom keců neudělal proti nim vůbec nic. Teď se dostaly do Německa, kde je hubí na potkání. Včelaři dokonce vyplácí za objevení hnízda mandarinek nějaký obolus. Tvrdí, že se jim to daří.
Naše sršeň je velice neagresívní tvoreček, pokud ji hodně nenaštvete. Její jed je mnohem slabší než jed včely nebo čmeláka (ten je nejsilnější), ale je ho více. Vosa je stejně jedovatá jako sršeň, jede však jako šicí stroj, takže vbodne několika žihadly i více jedu. Sršeň samozřejmě včely loví, ale po jedné. Zabije ji a odnese do hnízda. V hnízdě jich je dost, a když vyrazí na lov, koukám se na ně velice nevraživě, ač je mám vcelku rád a na pohled na ně se mi líbí. Takže ochrana neochrana, v blízkosti mých úlů mají holky smůlu.
Prý se ve Francii (kde jinde, že!?)objevili míšenci mezi evropskou sršní a mandarinkou, kteří nejsou tak agresívní. Nevím. Mnohem horší je malý úlový brouk z Afriky, který k nám leze z Itálie. Žere vosk, larvy i med a snadno se šíří. To, co nechá, hnusně smrdí a nedá se použít.
I my máme naději. Kdysi u nás žila včela tmavá, dosti agresívní. Už ji někteří jedinci k hrůze svazu včelařů začali chovat. Prý se chová jako ta africká a úlového brouka v Itálii dokáže likvidovat. (Nevím, nevím, jak říkával náš bývalý prezident). V italských horách. Vlaška z nížin a tepla to neumí. Co si z toho vybrat, neporadím. Bohužel, včelaři toho hodně nakecají. Když se po Americe šířil strach z křížených afričanek, mailoval jsem si s jedním včelařem s českými kořeny ze Zimbabve. Ten měl padesát či více úlů pravých afrických. Chodil k nim stejně obrněný, jako já ke svým. Když ho oočkovaly, nateklo mu to na tři dny, jako mně u nás (například minulý čtvrtek jsem do soboty neviděl na pravé oko a měl podstatně větší levý biceps). U včel měl i malou kancelář a pochvaloval si, že ho tam nikdo nebuzeruje. Ani černoši, ani sloni.
František I.
