Vážení přátelé,
čas pokročil a blíží se podzim. Takže již jako tradičně připravuji na první říjnový weekend, tj
4. – 5. října 2014
TRADIČNÍ SETKÁNÍ NAD PRASETEM
které bude opět zde, u mě, s ubytováním v Alpské růži, případně u Candrů. Prase je objednáno, počasí také, i noclehy jsou zamluveny. Takže si to zaneste do kalendáře a hlašte se…
Zuzana Chlumská
Rusko a Evropa jsou spojené nádoby. Po skoro čvrtstoletí usilovně rozvíjené spolupráce, kontaktů a propojení tím víc.
Jak řekl ekonom Německé průmyslové a obchodní komory (DIHK) Volker Treier., už současné sankce vážně poškozují 25% německých firem. A nejedná se o žádnou maličkost, ale o 300 000 pracovních míst pouze v Německu. V r. 2013 německé firmy vyvezly do Ruska zboží za 36,1 miliardy eur (992 miliard korun). Import z Ruska do Německa pak čini 40,4 miliardy eur (1,1 bilionu korun).
Pro 6200 německých firem působících v Rusku by další sankce znamenaly vážné ohrožení jejich konkurenceschopnosti.
A to se jedná pouze o Německo. Největším importérem ruských komodit v Evropě je ovšem maličké Holandsko.
Závislost na dovozu nafty z Ruska je pak naprosto nezpochybnitelná a těžko nahraditelná z jiných zdrojů, obzvláště při současné geopolitické situaci na Blízkém východě. Od necelých 20% objemu spotřeby Holandska a Švýcarska, přes 50% Německa, víc jak 60% Rakouska, přes 80% Polska, až po 100% závislost České Republiky, Slovenska a Maďarska.
V dodávkách plynu není situace Evropy o nic lepší! Dováží z Ruska více jak 54% své spotřeby plynu, v případě České republiky je to celých 100%.
Odtud ta malá ochota EU přijmout sankce proti Rusku v takovém rozsahu, jak si přeje USA
Jinými slovy: Pokud klekne hospodářství Ruska, klekne i hospodářství Evropské Unie!
Že by to president Obama, potažmo jeho administrativa, nevěděli?
Samozřejmě, že vědí! A nejen vědí, ale podle mého názoru, je to i jeden z důvodů, proč se děje to, co se děje!
Smlouva mezi USA a EU je na spadnutí, jen je třeba vyšachovat Rusko a Evropa, zchudlá a na kolenou, přijme bez výhrad jakékoli podmínky. Nebude mít totiž žádného jiného partnera ani páku, jak to změnit.
Zuzana Chlumská
Již staří Římané – jak jinak!
Slovo žoldnéř vzniklo z latinského názvu mince „solidus“ z toho francouzské „solde“ (mzda), které pak přešlo do němčiny a odtud vznikl název Söldner.
Žoldnéři se ve větší míře začali objevovat v římských legiích od 2.stol. př.n.l. za Gaia Maria, když potřeboval zvýšit počet vojáků v bojích s numidským králem Jughurtou a za Caesara už vznikaly celé žoldnéřské legie např. Galů. V samém závěru Římské říše bojovali v řadách legií i najatí Germáni.
Římská říše padla, ale žoldnéři zůstávali. Proslulými byli např Varjagové, kteří sloužili na cizích dvorech a gardu Varjagů měl i Byzantský císař. Konec konců žoldnéřem byl i vládce Kyjevské Rusi a zakladatel ruské dynastie Varjag Rurik.
Dokud nebyla stálá armáda, tak se to vlastně ani jinak, než najímáním žoldnéřů, řešit nedalo. Existovala sice povinnost zúčastnit se vojenských tažení svého panovníka, ale ne vždy byl po ruce dostatečný počet bojeschopných mužů.
Žoldnéřem byl i Jan Žižka, než se stal vůdcem husitů a postrachem Evropy. Proslulí byli i Švýcaři, kteří se od 15. stol. Nechávali po Evropě najímat. Papež má švýcarskou gardu dodnes i s jejími charakteristickými historickými uniformami. Británie, v dobách, kdy nad ní „slunce nezapadlo“ měla své indické prapory Ghurků a Francie si vytvořila svou cizineckou legii.
A v neposlední řadě byli žoldnéry i naši piloti RAF za Druhé světové války. Jsou snad proto méně hrdinští?
Podle údajů americké GOA pak v řadách americké armády činí najatí „kontraktoři“ až 48%.
Teď však v Afganistánu zahynuli 4 naši vojáci a jako vždy „vyvalily se vlny zdola“ až smutno pohledět.
Ti, co označují naši profesionální armádu za žoldáky ovšem zcela opomíjejí jednu věc – a tou je Doplňující protokol 1 k 3. Ženevské konvenci vydaný 8.června 1977:, kde je žoldnéř definován následovně:
1. Žoldnéř nemá právo na status kombatanta nebo v případě zajetí válečného zajatce.
2. Žoldnéř je jakákoliv osoba, která:
Takže naši vojáci nejsou žádní žoldáci v cizích službách, ale regulérní armáda, byť miniaturní. Dnešními žoldnéři jsou vojáci Francouzské cizinecké legie, či američtí kontraktoři v Afganistánu či Iráku.
Ale ono jde o něco jiného, není-liž pravda?
Válka je vůl, vojáci jsou fuj a vůbec by takové věci neměly na světě být.
Jenže jsou, ať se nám to líbí nebo ne. A to dlouhodobé zanedbávání, korupční triky a šlendrián se nám může zle vymstít, takže ofrňování opravdu není na místě. Tím spíš, že vzhledem k mezinárodní situaci je můžeme brzy potřebovat!
Protože pokud si myslíme, že nás snad bude někdy někdo zachraňovat, tak jen dokazujeme, jak jsme naivní, nedospělí a zbabělí.
nikoliv z hradu, ale z nemocnice z očního.A mám dvě zprávy, jednu dobrou, jednu horší…
– Není to úplně dobré.
– dobré je, že se to (zatím) dál nezhoršuje
Co se ale výrazně zhoršuje, je dostupnost lékařské péče. „Můj“ očař si naprosto nezodpovědně, když ho podruhé za deset let potřebuji, dovolil umřít. V okrese jsou dva jiní, ale nové pacienty neberou. Pojišťovna o obnovení té ordinace, o novém, mladém, lepším… doktorovi ani neuvažuje. Asi aby jim lidi neviděli do hospodaření?
Já už leta v duchu vidím, jak budu v důchodu jezdit doma na vozíčku mezi knihovnou a krbem a číst si… a ono to může být i jinak, když jsem si v mládí zkazil zrak pošilháváním po hezkých děvčatech…
Přednáška se koná ve středu 25. 6. 2014 v 17 hod.
Vážení,
Rád bych Vás společně s Vaškem Šilhou pozval na přednášku o naší antarktické výpravě.
Uvidíte fotky, které jsme ještě nikde nepromítali.
Uslyšíte příběhy, které jsme ještě nikde neříkali.
A především – uvidíte v premiéře náš film „ANTARKTIDA – Když cesta je cíl“ !
Akce se koná ve čtvrtek 19.6. od 19 hodin
v Malém sále Městské knihovny Praha, Mariánské náměstí 98/1, Praha 1.
Vstup volný.
Těším se na Vás !
Tučňák
Teplo, dědečku Mrazíčku, teplo, odpověděla Nastěnka.
Takhle vypadá současný zápis z meteorologické stanice.
Ráno přízemní teplota kolem +pěti stupňů, odpoledne mimo rozsah měřidla, klasická ve stínu osciluje také od nějakých +6 do +32°C a co je zajímavé je ten pokles relativní vzdušné vlhkosti až na nějakých, pouhých 25%.
Což vysušuje až k mumiím…
Na seno a pro záchranky ideální počasí ….
Byl jsem dopoledne trochu jezdit a už v deset bylo na sluníčku + 43°C. Užili jsme si to. Ten Arab, co tu byl, mnohem více než já… 🙂
Teď potřebuji dolů do civilizace a bojím se vlézt do auta… 🙁
Dušan Neumann
Seděl proti mně. Přijel na pár dní za snoubenkou, mladou servírkou ze Slovenska. Je mu tak 27 – 28 let, metr osmdesát pět, vypracovaná atletická postava. I z jeho projevu je cítit ostražité sebeovládání a důsledná sebekontrola. Vysloužilec námořní pěchoty s jednou rotací v Iráku a dvěma v Afghanistanu. Za několik dní se do Afghanistanu vrací. Už podruhé od chvíle kdy opustil Marines. Po chvíli víceméně nezávazné konverzace se řeč stočila na politiku. Brzy jsme zjistili, že na mnohé rysy americké zahraniční politiky máme podobný názor.
„Proč se tam znovu vracíš, když vidíš budoucnost jako velmi nejistou a neutěšenou“, zeptal jsem se.
„Pro peníze, takovej kšeft už v životě neseženu.“
„Co tam budeš dělat?“
„Eeé, já jsem kontraktor..“
„To budeš stavět znovu ty školy a zdravotnická střediska, která Talibán za týden po otevření vyhodí do vzduchu? Má to vůbec smysl?“
„Já jsem civilní kontraktor, ale ne ten co jezdí s cisternou a nechá se ostřelovat. Víš, já jsem „ten“ kontrakor….to co děláme má smysl ve výsledku, ale vůbec to nedává smysl jinak. Děláme, co by měla dělat armáda, která to ale dělat nemůže, co nemůže…, ani nesmí. Je to celé na hlavu. Já si nestěžuji, tak čtvrtka melouna za šest měsíců dokáže přehlušit veškeré filosofování“.
A rozpovídal se o tom, jak v uniformě byl vázán předpisy, jimž se říká „rules of engagement“, čili něco jako regulace kdy a za jakých okolností smí voják použít zbraň. Každý výstřel je evidován, zkoumán jestli byl nutný, nedala-li se situace řešit vyjednáváním a přesvědčováním. Strach Washingtonu z mediálně nepřátelského vnímání konfliktu, kde každý zabitý, který není na 100% a ze všech stran identifikován jako terorista zlikvidovaný těsně před útokem, je charakterizován jako oběť. Velitelé ve všech stupních jsou zodpovědní za vše, co v bojových podmínkách ani nemohou kontrolovat.
„Je to až komické, kdyby to nebylo nechutné.“ mávl rukou.
„A není to třeba tím, že dnešní politici nikdy nemuseli sloužit v armádě a nemají o skutečných bojových podmínkách představu?“ snažím se udržet rozhovor v chodu.
„Asi také, ale nedovedu si představit, že by se naši dědové vyzbrojení podobným pravidly mohli vylodit v Normandii, aby po prvním dnu těch strašných ztrát nebyli jejich velitelé suspendováni a postaveni před vojenský soud. Je to na hlavu, je to celé na hlavu. Ale já si vydělám. A je to docela zábavné,“ najednou pookřál.
Trochu mne zamrazilo. Přece jen jeho „prací“ je zabíjení.
„My to zblízka nevidíme. Člověk si zvykne. Je to takové anonymní, ale nakonec, když se nám podaří předejít nějaké teroristické akci, musí z toho člověk mít dobrý pocit, ne? Jinak by nešlo dělat“.
President Obama se snaží dostát aspoň některému předvolebnímu slibu. Zjistil, že s internačním táborem Guantanámo si neporadil ani jeho tým chicagských právníků, takže se o něm už oficiálně nemluví. Zato stažení vojsk z Iráku a Afghanistánu mu válkou unavených Američanů, kteří ji většinou považují buď za nekonečnou nebo víceméně ztracenou, znamená nárust bodů popularity. Opustit Aghanistan zcela, aniž by se Talibán rychle zmocnil vlády, nelze. To je jasné i nejtupějšímu politikovi ve Washingtonu. Jak to ale udělat, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý. Ještě za Bushovy vlády přišla zřejmě některá z agentur majících na starosti vnější bezpečnost, řečeno eufemisticky, s plánem vytvoření žoldnéřských jednotek nespadajících pod armádní předpisy. Většinou jsou to bývalí příslušníci speciálních jednotek, kteří jsou zcela konkrétně úkolováni.
„Nejčastěji je to hlídání objektů jako jsou školy, nemocnice, úřady – prakticky všude, kde pracují ženy je nebezečí útoku. Jen stožáry mobilní sítě jsou bezpečné. Bastardi.Takže tam vyjedeme na obhlídku, najdeme si místo, odkud máme přehled a volbu několika bezpečných ústupových cest a zalehneme a smrdíme tam třeba týden, ale málokdy déle. Monitorujeme situaci v okolí objektu, ale i naši. Pokud je nás 5 tak dva se soustředí na objekt, dva hlídají křídla a jeden záda. A když uvidím jak se dva košiláči pachtí s bedýnkami nebo kanistry, je volba jednoduchá. Nabiju zápalnou a prásknu to do té bedýnky nebo kanistru. Jejich obsah se většinou postará o zbytek,“ dodal s lehkým úsměvem, „nejhorší je, když se schovávají mezi lidmi, to pak musím si být sakra jistý, abych s jeho palicí nevzal nějaké děcko za ním“
Chtěl jsem se zeptat, jestli se mu to už stalo, ale nezeptal. Místo toho: „Ale to vzbudí přece poprask, když někoho složíš v davu, a nedej bože abys zrovna trefil tu bedýnku, ne?“
Na reakci nečekáme. My úřadujeme tak ze vzdálenosti 800 – 1200 metrů a nikdo o nás neví, nikomu nic nehlásíme a než se vzpamatují jsme v tahu. Jen se stáhneme a čekáme na další zadání.
„Jak dlouho to chceš dělat? Nemáš někdy výčitky svědomí?“
„Kdybych Ti odpověděl, že „dokud bude třeba“, tak bych kecal. Hlavní jsou ty peníze, ale určité uspokojení z toho mám, i když se Ti to bude třeba zdát cynické. Stačilo mi vidět jednou ohořelá tělíčka v kouřících troskách nějaké školy. Spánek kvůli sejmutým Talibáncům neztrácím. Nebudeš věřit, ale když operujeme podle sebe, je to daleko bezpečnější než když jsem sloužil v Iráku. Ale tahle rotace určitě není poslední.“
(sepsáno jak si to pamatuji, žádné poznámky jsem si nedělal, ale už mi také paměť tak neslouží, takže jsem určitě něco zapomněl a něco možná zkreslil)
Karel Čapek, 1931
1. Despicere. Spočívá v tom, že se polemizující musí uvést jako intelektuálně a mravně nadřazeny svému odpůrci; nebo, což je totéž, je nutno dát najevo, že odpůrce je omezenec, blbeček, skribent, tlachal, nula, dutá nádoba, epigon, taškář, nevzdělanec, onuce, plevel, zmetek a vůbec subjekt nehodný, aby se s ním mluvilo.
2. Termini. Principem je užívání jistých specielně polemických obratů. Napíšete-li dejme tomu, že po vašem zdání pan X nemá v něčem pravdu, odpoví pan X, že jste se na něho “zákeřně vrhl”. Jste-li toho náhledu, že něco pohříchu není v pořádku, napíše váš odpůrce, že nad tím “lkáte” nebo “roníte slzy”. Podobně se říká “láteří” místo protestuje, “klevetí” místo poznamenává, “spílá” místo kritizuje a tak dále.
3. Caput Canis aneb používání takových slov, jaká mohou vzbudit o potíraném odpůrci špatné mínění. Jste-li rozvážný, je možno o vás říci, že jste opatrnický; jste-li nakloněn prostým a věcným důvodům, možno říci, že jste všední a triviální.
4. Non habet je variací na figuru třetí. Jste-li třeba učený myslitel, je možno říci, že se vám nedostává lehkého vtipu, smyslové bezprostřednosti a intuitivní fantazie. Kdybyste však náhodou byl bezprostřední a intuitivní, je možno vás usadit objevem, že se vám nedostává pevných zásad, hlubokého přesvědčení a vůbec etické odpovědnosti.
5. Negare. Spočívá v tom, že se vám prostě upře, co jste nebo co je vaše. Tvrdil-li jste neústupně po deset let, že věříte v čertovu babičku, je možno jedenáctého roku o vás polemicky prohlásit, že nikdy jste se nepovznesl k pozitivní víře v existenci čertovy babičky. Je to možno proto, že nezasvěcený čtenář to o vás beztoho neví a zasvěcený má z toho zlomyslnou radost, že se vám upírá nos mezi očima.
6. Imago. Místo odpůrce, jaký skutečně je, se světu podvrhne jakýsi nepodobný hastroš, načež se tento hastroš polemicky vyvrací. Například polemizuje se s něčím, co potíraný odpůrce nikdy neměl na mysli a nikdy v tom smyslu neřekl; dokazuje se mu, že je pitomec a že se mýlí, na jakýchsi tezích, které jsou opravdu pitomé a mylné, ale nejsou jeho.
7. Pugna je figura příbuzná figuře předešlé. Odpůrci nebo věci, kterou zastává, se dá falešný název, načež se polemizuje s těmito libovolnými obecnými slovy. To se dělá hlavně v tzv. boji zásad. Odpůrce se nařkne z nějakého nepatřičného ismu, a pak se tento ismus vítězoslavně potírá.
8. Ulixes. Podstatou je uhnout na jiné pole a mluvit o něčem jiném, než o čem se vede spor. Tím se polemika výhodně oživí, slabé pozice se zamaskují a nebere to žádny konec. Tomu se také říká unavovat odpůrce.
9. Testimonia. Tato figura značí dovolávání se nějaké autority, třeba “již Pantagruel pravil”. Při jisté sčetlosti lze na každé mínění nalézt nějaký citát, který je jedním rázem zdrtí.
10. Quousque. Tato figura je podobna předešlé, jenže se nedovolává žádných autorit. Řekne se prostě “to je dávno odbyto” nebo “už dávno překonané stanovisko” nebo “každé dítě ví” a tak dále.
11. Impossibile. Odpůrce nesmí mít pravdu nikdy a v ničem. Kdyby se mu přiznala jen špetka rozumu a správnosti, byl by polemický zápas jaksi ztracen.
12. Iubilare. Toto je jedna z nejdůležitějších figur a spočívá v tom, že z literního boje je vždy nutno odcházet s gestem vítěze. Expertní polemik není nikdy poražen; vždy je to ten druhý, kdo “byl usvědčen.”
Zdroj: http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/263730-falesne-argumenty-do-kazde-diskuze
