Victor Davis Hanson — National Review
(zkráceno mnou – Dušan Neumann)
Kam dnes Evropa dospěla, nemá velký výběr možností jak si poradit s terorismem radikálního Islámu.
Její dilema by mělo být varováním Americe, aby se nevydala na stejnou sebevražednou stezku.
Po serii útoků spáchaných imigranty i domácími teroristy by každý normální stát přikročil k řadě radikálních opatření jak v zahraniční tak domácí politice. Jedním z nich by bylo aspoň dočasné uzavření hranic. Jenže ani Belgie ani Francie dnes nejsou plně suverenními státy a nemají pod kontrolou vlastní hranice ani vlastní zahraniční politiku, která by chránila jejich národní zájmy.
Jako součást Evropské Unie, Francie i Belgie svěřily jsou bezpečnost, ať už z jakýchkoliv praktických důvodů, Německu umíněné Angely Merkelové, která, aniž by vyžádala veřejného souhlasu, zatvrzele dovoluje milionu vykořeněných mladíků ze Středního východu vstoupit na německé území odkud se mohou nekontrolovaně rozlézt po celé Unii. Problém Německa 21. století není brutální vojenské podmaňování sousedů díky obrovské ekonomické a vojenské převaze, ale to, že jako ekonomická velmoc zneužívá svého bohatství a arogantního pocitu sociální nadřazenosti k nátlaku na sousedy, aby přijali zbankrotovanou německou imigrační politiku a zelenou ideologii.
Imigrační politika Francie a Belgie je de facto stejná jako řecká. Chudé, rozmrzelé Řecko, lízající si rány, z trvající potyčky s bankami severu Evropské Unie, sotva chce nákladně kontrolovat vlastní hranice – které jsou pro Střední východ dveřmi do Evropy. Žádná z evropských zemí nemůže vzít vlastní bezpečnost a hájení národních zájmů tvrdě pod vlastní kontrolu, aniý by narušila řadu unijních zákonů a nařízení. Teroristický útok v Bruselu jen podtrhuje toto evropské dilema.
Pokud se Ameriky týče, fosilní EU by nám měla připomenout původní a dnes mizející koncept federalismu, v němž státy měly dostatečně velký ústavní prostor pro formování vlastních zákonů odrážejících regionální požadavky, a který zaručoval, že tyto partikulární zájmy budou demokraticky prověřeny Kongresem na základě ústavního systému prověrek a rovnováhy. Avšak neustále se rozšiřující federální vláda, s narůstající nedemokratickou, politicky korektní a nikomu zodpovědnou byrokracií, ohrožuje Ameriku, až dopadne stejně jako EU.
Již jsme svědky rozmarného rozmělnění federálních imigračních zákonů, jehož důsledkem je chaos na jižní hranici. Je hrozné pozorovat jak si federální moc usurpuje neodvolatelnost často protichůdných zákonů, a pak jen sledovat jak se nezákonnost rozlézá v příhraničních oblastech a ti, kteří by měli být zákonem chráněni, jsou ústavou garantované ochrany vlastní existence zbaveni.
Evropská imigrační politika je katastrofální … a z jakéhosi důvodu nadřazené blbosti umožňuje příliv mladých muslimů z válkou sužovaného středověku do pacifistické, post-moderní a post-křesťanské Evropy. Evropa nebyla nikdy, od ranného středověku, kontinentem imigrantů. Postrádá ingredience nezbytné k asimilaci, integraci, interkulturním a náboženským sňatkům, takového přívalu lidí jaký ji dnes ohrožuje. Chybí ji pružné hospodářství, kterí by absorbovalo toto množství přistěhovalců. Evropanům je doposud většinou cizí přesvědčení, že rasa, víra, sociální zařazení jsou víceméně náhodné a neurčující pro celoživotní snažení. Navíc dnes chybí sebevědomí a důvěra ve vlastní tradiční hodnoty. A tohle všechno je v kontextu třídně svazující hierarchie maskované butikovým levičáctvím.
Výsledkem je, že dnešní Evropané nedokáží vyjádřit svou identitu konkrétním a pozitivním způsobem. I proto nedokáží příchozím vnutit středověkému islámu nadřazený křesťanský politický systém a dát jim jasně na srozuměnou – buď jej přijmete za svůj nebo padejte odkud jste přitáhli. Tyto základní pravdy a požadavky jsou : konsensuální vláda je superiorní anarchii a theokraciím Středního východu, individuální právo je nadřazeno podřízenosti diktátoru či autokratu, osobní svoboda je lepší volbou než státní tyranie, ochrana osobního vlastnictví je zárukou hospodářského rozvoje, zatímco vrchností nařízené zákony nikoliv, a že nezávislé soudnictví nemá nic společného se systémem Šaria. Zdá se, že intelektuální elita už nedokáže rozlišit mezi islámem a křesťanstvím. Zjevně předpokládá, že teroristé by mohli zrovna tak být křesťany. ( moje pozn.:U jednoho amerického bistra jsem viděl křídou na tabuli napsané politicky nekorektní pozvání: „Dva proužky opražené slaniny u nás vám na 100% zaručí, že se nestanete sebevražedným atentátníkem“).
V Evropě je imigrace politickým nástrojem levice. Příliv nevzdělaných, chudých, neasimilovatelných přistěhovalců bourá jakékoukoliv úspěšnou imigrační politiku. A přesto tento příliv slouží demagogům okamžité rovnosti. Vznikající bloky voličů, konstituentů větší a větší vlády, příjemců státních podpor všech forem, permanentních žalobníčků na ekonomickou nerovnost, ti všichni jsou jsou metastazujícím podhoubím pro multikulturní levičáky, kteří se na něm hojně množí, přesvědčeni o vlastní nadřazenosti a nenahraditelnosti.
Tak se neasimilovatelný, nevzdělaný a chudý imigrant z Třetího světa stává snadno důkazem nespravedlivé nerovnosti, která musí být napravena penězi z cizí kapsy, jakoby Francie mohla zato, že se alžírský emigrant nestal za dvacet let socialistickým vlastníkem vybrané francouzské restaurace.
Se stejným fenomenem se dnes potýkají i Spojené státy. Bez otevřených hranic by Demokraté jen těžko vysvětlovali, proč je třeba vyšších daní, větší federální byrokracie, větších dotací, méně osobní svobody, oslabené armády a proč bují znovu rasový separatismus a etnický šovinismus. Importování nevzdělaných imigrantů rozšiřuje voličskou základnu Demokratické strany. Oprávněně se obávají těch rasově a nábožensky nepodmíněných imigrantů, kteří chtěji do Ameriky pro její hodnoty, kteří hledají osobní svobodu od etatismu a příležitost se prosadit. Pokud tedy imigrant, který ilegálně před třemi lety překročil hranice. který dodnes neumí anglicky, také doposud nemá slušné bydlení, spolehlivé auto, vládou zaplacené zdravotní pojištění, pak zato může Wall Street, bratři Kochové, Fox news, dosaďte co chcete, a legiony pokrokářů jsou připraveny nechat se najmout, aby hlasitě protestovaly proti této sociální nespravedlnosti. Zapomínají na vlastní předky, na to, že emigrace je často riskantní krok do neznáma, že znamená vědomé sebeobětování ve prospěch budoucí generace, že garantovaná je jen svobodná snaha dosáhnout „štěstí“ nikoliv „štěstí“ samo.
Demografie je kletbou Evropy. Evropa potřebuje ruce a Evropané, z mnoha příčin, vymírají, Zkostnatělá, mikroskopicky rostoucí ekonomika nenabízí dvacetiletým mnoho příležitostí k osobnímu růstu – najít si dobrou práci, vlastnit dům nebo byt, mít a uživit tři děti a dopřát jim dobrého vzdělání. Místo toho, žije jako věčný adolescent s rodiči, uspokojuje si jen materiální choutky, ždíme sociální systém a čeká až někdo v kmenové byrokracii zemře, aby zaujal jeho místo. Po ztracené produktivní dekádě pak jen doufá, že na konci třetího desetiletí života najde nejakou nebo nějakého v podobné situaci. Bohužel během posledních osmi let se americká mládež v tomto směru silně evropským vzorům přibližuje.
Socialismus zákeřně zbavuje jednotlivce zodpovědnosti za sebe sama a předává ji anonymnímu, ale dobře vyfutrovanému státu. Idea helénské demokracie, že rodič mění plenky dítěti, a to se o něj ve stáří postará se považuje neandrtalismus. Proč mít děti a starat se o ně, když se o mne postará stát, proč mít rodinu a utrácet za ni, když mne stát dopřeje politicky korektní starobinec.
Evropa bez Druhého dodatku (Listiny práv) a bez solidního vojenského rozpočtu, přelévá finance do vyčerpávajících sociálních programů. Tím ztratila sebedůvěru v silovou sebeobranu. Jak individuální tak kolektivní. Jenže i postmoderní národy tvoří jednotlivci. Stát, který nedokáže ochránit vlastní zájmy je jen zrcadlem milionů mrtvých duší, které nevěří v nutnost osobního riskování k zajištění vlastní, rodinné i komunitní bezpečnosti. Evropa je dnes podobna Petroniovu Crotonovi, který nevěří v budoucnost a transcendencií ať ve vlastních dětech, či ve sféře víry.Pokud není ničeho „vyššího“ než jen tady a teď, proč investovat do rodiny a do dětí, které nás přežijí. Bezdětnost, podobně jako ultimativní atheismus odráží předpoklad, že egoistický racionalismus a uspokojavání osobních choutek je to nejdůležitější teď, potom a navždy.
Tato evropská bouře se teď valí na nás. Zcvrkávající se agnostická, etatická společnost, nevěřící ve vlastní transcendenci je teď ve válce s blízkými sousedy velmi jiného smýšlení. Na Středním východě rostou počty náboženských fundamentalistů hrozivou rychlostí. Ti zcela jistě věří, že jejich vlastní životy jsou ničím ve srovnání s nadcházejícím znovuzrozením Kalifátu a tělesné slasti na ně čekají v příštím životě po mučednickém sebeobětování. Ze všech možných důvodů proč islámští imigrantni tak nenávidí své velkorysé hostitele, tím nejjednoduším je, že tak snadno mohou. Měli bychom přijmout obecné pravidlo, že cokoliv nyní činí Evropa měli bychom, pro vlastní záchranu, dělat opačně.
.
